Kapitola: Pamětihodnosti


Sobota 5. března 2016 - Prohlídka podzemí starých kamenolomů na Mořině

Celý náš kraj má vápencové podloží, a proto se tady od nepaměti doloval a těžil vápenec. Od poloviny 19. století v souvislosti s tzv. průmyslovou revolucí (výroba oceli na Kladně, stavba kladensko-nučické železnice pro dopravu železné rudy a vápence) se tu vápenec těží ve velkém. Vápencové doly (včetně těch zrušených a zaniklých) obhospodařuje společnost Lomy Mořina.

Do podzemních štol opuštěných kamenolomů se čas od času pořádají oficiální exkurze s odbornými průvodci. Již tradičně na konci zimy pořádá spolek Tři habry také jednu takovou exkurzi. Letos se sešlo přes 50 účastníků (z Vysokého Újezda, Berouna, Prahy, Doks u Kladna, Lukavce a Vlašimi), nejmladší hošík měl 4 roky. Do kamenolomu jsme se dopravili 19 osobními automobily.

Podzemních štol je tady v několika patrech asi 8 km, štoly vedou k Malé i Velké Americe. Výlet do podzemí trvá 2 až 3 hodiny.

Našimi průvodci v lomu letos byli Kateřina Fousová a Jakub Kratina.

Z „oken“ - vyústění podzemních chodeb se nabízejí krásné pohledy na jezera v zatopených lomech.

Každoročně zde přezimuje množství netopýrů různých druhů, např. netopýr velký a vrápenec malý. (V Maďarsku přírodovědci před několika lety zaznamenali, že v jeskyni přezimující a spící bezmocní netopýři se stali zimní potravou a pochoutkou pro sýkory koňadry.)

Za rok možná na shledanou!



Jaro 2016 - Vesnice Březová Lhota

Asi 1 km západním směrem v lesích za Chrustenicemi bývala ve středověku malá vesnice, kterou založil roku 1320 Přibík z Chrustenic a nazval ji Březová Lhota. Její obyvatelé byli podřízeni duchovní správě loděnické fary, což mj. znamená, že v neděli chodili do Loděnice do kostela sv. Václava. V 16. století byl po 10 let starostou Berouna rodák z Březové Lhoty Jan Střelec ze Lhoty a pak dalších 15 let jeho syn Jiřík Střelec (do r. 1584). Třicetiletá válka přinesla vesnici záhubu, r. 1634 byla vypálena a zničena švédskými vojáky a její obyvatelé vyvražděni.
Brzy po vypálení Březové Lhoty byla založena nedaleko odtud nová vesnice, dnes známá pod jménem Lhotka u Berouna.

V místech tehdejší návsi Březové Lhoty stojí dnes železný kříž vedle studny, která se - zasypaná - dochovala až do naší doby. Péče o pozůstatky Březové Lhoty se ujal pan Vladimír Pešata se svojí rodinou. Během loňského roku prozkoumal okolí detektorem kovů a pustili se do čištění zasypané studny (což nám tak trochu připomíná aktivity Tří habrů u ,čerpačky’ a trkačů). Nalezené zajímavé předměty předávají panu starostovi Lhotky u Berouna a do budoucna se předpokládá jejich výstavka.

Pohled do vyčištěné části studny. Opodál je malá lavička a schránka s pamětní knihou a listem s podrobnou historií Březové Lhoty, z něhož jsme čerpali naše informace. Na památku zaniklé Březové Lhoty byla na návsi ve Lhotce u Berouna vystavěna roku 2014 Boží muka, kterou si můžete prohlédnout na obrázku na těchto internetových stránkách v kapitole „Pamětihodnosti“.
Lhota i Lhotka - vhodné cíle jarního výletu do přírody.


Přelom roků 2015/2016 - tradiční Medové Vánoce ve Sv. Janu pod Skalou

Patronem včelařů a voskařů, ochráncem včel a všech domácích zvířat je sv. Ambrož (žil v letech 339 - 397), biskup milánský, dnes zařazen mezi církevní Otce. Jeho soška z včelího vosku shlíží na návštěvníky svatojánského muzea hned ve vstupní místnosti. Za svého života si sv. Ambrož vysloužil titul „Doktor s medovým jazykem“ [75] a zde je popis, jak k tomu došlo: „Zobrazován bývá v biskupském ornátě s knihou v ruce, maje při sobě včelník; vypravujeť se, že když ještě jsa nemluvnětem jednou v otevřené síni paláce otcova dřímal, roj včel snesl se na tvář jeho a po chvíli odletěl neublíživ mu. Legenda dokládá, že včely do otevřených úst spícího dítka lezly a z nich vylézaly, jakoby tam chtěly med ukládati; jest tedy včelník znakem ,medem oplývající’ výmluvnosti tohoto slavného učitele církevního“ [16].

Kurátor svatojánského muzea a včelař pan Jiří Ševčík vítá příchozí.

Sluneční tavidlo na včelí vosk, včelaři dodnes používaný přípravek.

Historický šicí stroj „Original Victoria“.

Kočárek z roku 1892...

...hrábě, vidle a lis na tvaroh; to už jsou nově vystavené exponáty, které prostřednictvím našeho spolku Tři habry věnoval svatojánskému muzeu náš kamarád Jirka ze Zličína.


Tři habry v Řepích

V sobotu 19. září 2015 se vydala skrovná „tříhabrová“ delegace na prohlídku kulturních a historických památek nedalekých Řep (tj. Praha 17). Vzhledem k nadcházejícímu svátku sv. Václava jsme začali u jeho obrazu v interiéru kostela Svaté rodiny v klášteře Kongregace sv. Karla Boromejského. Tento klášter dnes slouží jako domov důchodců a ženská věznice.

Naše „tříhabrová“ skupinka na nádvoří kláštera u sochy sv. Karla Boromejského (1538 - 1584), arcibiskupa milánského a zakladatele řádu milosrdných sester boromejek.

V klášterní zahradě byla asi před dvěma lety vystavěna pozoruhodná křížová cesta (Via dolorosa - Cesta bolesti), znázorňující děj posledního Kristova pozemského putování. Tvoří ji 5 kapliček, vyzdobených sochami uměleckého řezbáře Pavla Hladkého (1955) a doprovázených básněmi lékaře a básníka MUDr. Aloise Volkmana (1937).

Kaplička s nápisem ECCE HOMO obsahuje dvě zastávky křížové cesty: Potupen a Odsouzen. Mezi básněmi Aloise Volkmana tu nalézáme aktuální verše:

                 Od provolávání Hosana
k volání ukřižuj
vede cesta
mé zateizované generace.

Kolem jedné z kapliček vyrostlo na padesát klouzků obecných (v tom suchu!).

Naše cesta z kláštera pokračovala kolem starého řepského kostelíka sv. Martina (původně románský kostel, postavený kolem poloviny 12. století), který je jednou z nejstarších a nejcennějších památek v této části Prahy.

Naší předposlední zastávkou byl hrob a pomník slavného loupežníka Václava Babinského (1796 - 1879), který si v lesích kolem Tří habrů zakopával svoje poklady. (Naší poslední ,štací’ se stala nová řepská „Krušovická šalanda“.)


Kapliček v našem okolí přibývá - tato vyrostla u Vráže

Kapliček v našem okolí přibývá, což je dobře. Nedávno jsme objevili jednu novou severně od Vráže na okraji lesa při marném hledání hub. Postavil ji v roce 2009 Ondřej Mrzílek, jáhen berounské farnosti, se svým otcem. Novou kapličku požehnal 28. května 2011 za přítomnosti věřících z Vráže P. Josef Pecinovský, děkan z Berouna.

Kaplička je zasvěcena Panně Marii, ochránkyni rodin. Keramická plastika s Madonou a Ježíškem je dílem žáků Arcibiskupského gymnázia v Praze.


Kočárek z roku 1892

S takovýmto (nebo podobným) kočárkem si jezdily maminky z okolí prohlédnout nově postavenou kapličku sv. Antonína U Tří habrů v roce 1892. Prostřednictvím spolku Tři habry věnoval tento kočárek muzeu ve Sv. Janu pod Skalou náš kamarád Jirka ze Zličína v červnu 2015. (Rok výroby kočárku je odhadnut podle data narození miminka, pro které byl pořízen.) Nyní kočárek v muzeu vystaven ještě není, protože musí být v dílně trochu zrestaurován a opraven - chybí mu např. stříška z hrubé látky (prý to byla pytlovina), která těch 120 let nevydržela. Ale brzy si ho tam budete moci prohlédnout.

Do kočárku jsme posadili namísto mimina naši starou nůši, o kterou byl v muzeu také zájem, a po vlastní ose se přesunuli po silnici z Loděnice do Svatého Jána. Řidiči automobilů, které nás míjely i potkávaly, velmi kroutili hlavami...

V říjnu 2015 jsme předali (od stejného zdroje) do muzea ve Sv. Jánu ještě tyto historické hrábě.



Sobota 7. března 2015 - Výlet do podzemí kamenolomů Amerika

Pohledem na historický těžební naviják vás zveme na sobotu 7. 3. 2015 k výletu do štol lomu Amerika. Odjezd v 8.30 hod. vlastním vozem od Vlasáků (náves, Vysoký Újezd č. 5). S sebou pevnou obuv, baterku, svačinu a oblečení, kterému nebude vadit bláto.

Vstupné: děti a důchodci 50 Kč, ostatní 100 Kč.

K prohlídce štol: nejedná se o turisticky upravené štoly, tzn. že se budete pohybovat ve štole, kterou si osvítíte vlastní baterkou (čelovkou). Podloží je místy suché, ale jsou i úseky s mazlavým jílovitým blátem. Podle toho uzpůsobte vaše oblečení a obuv. Není na škodu mít v autě náhradní oblečení + obuv.

Kontakt a přihlášky: Věra Lišková, lisice@seznam.cz


4. ledna 2015 skončila výstava Medové vánoce ve Sv. Janu pod Skalou

Těmito jesličkami, jejichž figurky jsou vyrobeny z včelařského vosku, jsme vás pozvali k návštěvě tradiční výstavy „Medové Vánoce“ ve Svatém Janu pod Skalou. Kdo to nestihl, může se alespoň podívat na několik obrázků:

Hlavním motivem výstavy bylo pochopitelně včelařství.

Stálá expozice muzea je věnována pracovním nástrojům našich předků.

Nyní je muzeum obohaceno také o několik exponátů z radiotechniky. Vpravo bateriový rozhlasový přijímač Palaba Slaný z 30. let minulého století, neboť v té době ve Sv. Janu pod Skalou ještě neměli rozvod elektrického proudu.

Při příležitosti naší letošní návštěvy muzea ve Sv. Janu pod Skalou jsme tam předali tento historický nástroj jako dárek, který prostřednictvím OS 3H věnoval muzeu náš starý kamarád Jirka z Prahy-Zličína. Cestou do muzea jsme se ptali několika kolemjdoucích, k čemu asi mohl tento dřevěný přístroj našim předkům sloužit, ale všichni nad ním jenom kroutili hlavou. Zkuste si tipnout.


Stezka česko-italského přátelství v Chyňavě

Připomínáme si 100. výročí od začátku 1. světové války. Je to tak dávno, že už jsme na některé okolnosti téměř zapomněli. V květnu 1915 Itálie vyhlásila válku Rakousku-Uhersku, jehož byly Čechy a Morava v té době součástí. Úřady na to zareagovaly okamžitě tím, že nařídily evakuaci rakousko-uherského civilního obyvatelstva z vesnic u italských hranic hluboko do vnitrozemí, aby je ochránily před důsledky předpokládaných bojů. Jednalo se asi o 75 000 (!) lidí, převážně žen, dětí a starších osob (většina mužů už v té době narukovala do armády). Asi 30 000 z těchto vysídlenců (převážně byli italské národnosti, ale všichni občané Rakousko-Uherska) směřovalo podle evakuačního plánu do Čech a na Moravu.
V Chyňavě a okolí skončilo tehdy asi 240 těchto vysídlených Italů. Zpočátku bydleli ve školách, tělocvičnách, hostincích, sálech apod., ale postupem času se s místními obyvateli sžili a útrapy války snášeli společně.
Po 100 letech (v červnu 2014) byla v Chyňavě otevřena historická a naučná „Stezka česko-italského přátelství“, která soužití Čechů a Italů v této těžké době podrobně připomíná. Má 11 zastávek v Chyňavě, další jsou v Libečově, Malých Přílepech a v Podkozí. Vede místy, která byla Čechům i Italům společná: kolem kostela, hospody, školy, kapličky, hřbitova...

Zvonička před kostelem sv. Prokopa na návsi v Chyňavě.

Kaplička sv. Floriána.

Pomník padlým vojákům v 1. světové válce v Chyňavě.

Rybník na návsi v Chyňavě s mladou vrbou uprostřed na ostrůvku.

Zastávka Stezky česko-italského přátelství v Malých Přílepech, kde Italové také žili.

A dva pohledy na zastávku Stezky česko-italského přátelství v Libečově.


Nová Boží muka na návsi ve Lhotce u Berouna

Na návsi ve Lhotce u Berouna vyrostla v létě 2014 nová Boží muka. Její stavba byla již dříve na internetu ohlášena, a proto jsme vyrazili si ji prohlédnout (v září 2014). Tato nová Boží muka tu stojí na památku zaniklé vesnice Březová Lhota, která byla zničena za 30leté války a která se nacházela nedaleko odtud v lesích mezi Chrustenicemi a Lhotkou. Ještě dodnes jsou tam v lese patrny pozůstatky po zbořeném zdivu.

Naše cesta vedla dál do Loděnice kolem skautské mohyly, kterou opečovává naše OS 3H. Mohyla je dobře zachovalá a podle cedulky na smrku se stala součástí nějaké orientační trampské soutěže.

Pak jsme došli do míst, kde bývala zaniklá vesnice Březová Lhota. Dnes stojí uprostřed lesa tam, kde se tehdy přibližně nacházela náves, nový kovový kříž.

Vedle něho jsou patrné zbytky kamenného roubení studny.

Už v blízkosti Chrustenic nás v lese překvapil nový pomníček u cesty. Je na něm napsáno: „Na památku všech poctivých myslivců“. Vtírá se myšlenka: Že by všichni poctiví myslivci již vymřeli a zaslouží si tedy pomník na památku?


Nová naučná stezka: Památné stromy Karlštejnska

V Úhonicích na návsi jsme si v květnu 2014 všimli nové cedule. Při bližším prozkoumání jsme zjistili, že je součástí nové naučné stezky, která se jmenuje „Památné stromy Karlštejnska“. Stezka má 16 zastávek, ale absolvovat ji na jeden zátah je nereálné. Tady je přehled zastávek:

1. Dub letní - Bubovice; 2. dub letní - Všenory; 3. dub letní - Suchomasty; 4. lípa malolistá - Ptice; 5. dub letní - Liteň; 6. dub letní - Velký Chlumec; 7. dub letní - Karlštejn; 8. lípa malolistá - Zbuzany; 9. vrba bílá - Tachlovice; 10. lípa malolistá - Mořina; 11. lípa malolistá - Úhonice (na našem obrázku); 12. lípa malolistá - opět Úhonice; 13. lípa malolistá - Hlásná Třebaň; 14. dub letní - Měňany; 15. dub letní - Skuhrov; 16. dub letní - Svinaře.

Úhonická lípa s číslem 11 roste na návsi již po několik staletí, je vysoká 23 m a obvod kmene má 430 cm. V obecní kronice je zaznamenáno, že byla těžce poničena požárem v její blízkosti v roce 1910, ale přežila to a vzpamatovala se.
Na každé ceduli jsou základní údaje o obci, kde se památný strom nachází, informace o památném stromu a mapa Karlštejnska s vyznačenými zastávkami.

Druhá úhonická památná lípa malolistá (s číslem 12) roste vpravo od silnice při cestě z Úhonic do Hájku. Říká se tam „U černého křížku“.


Sobota 22. března 2014 - kontrola skautské mohyly

Skautská mohyla, kterou zrenovovalo naše OS Tři habry v roce 2012 v lese mezi Chrustenicemi a Lhotkou u Berouna (říká se tam „U Skautu“), je v naprostém pořádku, kamínky a kameny přibývají. Některé smrky v okolí však už dosáhly svého věku, a proto lesníci začali nedaleko mohyly kácet.

Občas zajdeme k mohyle na procházku a tentokrát jsme měli to štěstí, že jsme cestou k ní objevili kvetoucí jilm. Jilm je v našich lesích dnes už celkem vzácný strom, který byl v roce 2011 vyhlášen v ČR „Stromem roku“. Jilm je pozoruhodný mj. tím, že kvete dříve, než se olistí, jak vidíte na obrázku.
Podrobnosti o skautské mohyle najdete na těchto stránkách v kapitole „Pamětihodnosti“, podrobnosti o jilmu v kapitole „Příroda“.


Sobota 1. března 2014 - Výlet do podzemí

V sobotu 1. března 2014 uspořádalo OS Tři habry pro všechny zájemce výpravu do podzemních štol nedalekého bývalého kamenolomu Amerika u Mořiny. Klepnutím na následující obrázek netopýra, který v opuštěné štole společně se stovkami svých kamarádů tráví zimu, se vám zobrazí všechny podrobnosti i s několika snímky z minulých výletů do mořinského podzemí:


Akce se opět setkala s velkým ohlasem, zájem byl veliký, na následující společné fotce je asi 70 účastníků, a to nejsou všichni. Na parkoviště k lomu dorazilo 26 automobilů. Naši „karavanu“ v podzemí doprovázeli tři průvodci; slíbili, že budou fotit a něco pošlou na web 3H. Uvidíme a doplníme. Účastníci byli nejen z Vysokého Újezda, ale i z Lužec, Nučic, Bubovic, Berouna, Řevnic, Dobřichovic a také čtyři turisté až z Holandska - byli tu totiž právě na návštěvě v Nučicích:

Průvodci slib splnili a obrázky poslali:

Před vstupem do štol.

Pohled ze skalního „okna“ na hladinu Velké Ameriky.

Velká Amerika - celkový pohled.

Malá Amerika 1. března 2014.

Na předchozích 5 obrázcích jste si mohli prohlédnout zbytky tehdejšího technického zařízení ve štolách kamenolomu a technického vybavení horníků.

Snímkem netopýří rodinky, zimující ve štole lomu Amerika, se loučíme a těšíme se na shledanou.



Medové Vánoce ve Svatém Janu pod Skalou na přelomu roku 2013/2014

Výstavu „Medové Vánoce“ jsme navštívili, všechno si dobře prohlédli, med a medovinu ochutnali a konstatovali, že svatojánské muzeum se zdárně rozrůstá, exponátů přibývá a jsou stále zajímavější.

Kromě úlů, dalších včelařských potřeb, včelařské literatury atd. byly vystaveny i další památky na naše předky. Všechny exponáty jsou opatřeny popiskami, neboť u mnohých z nich bychom už ani nedokázali odhadnout, k čemu sloužily.

Jedné z místností muzea vévodil náš milý patron - svatý Ivan, jehož soška byla zapůjčena z kostela sv. Jana Křtitele ve Svatém Janu pod Skalou. Doporučujeme vám svatojánské muzeum navštívit; budete překvapeni, jaké klenoty se tu podařilo shromáždit.


Habrmanova čtvrť ve Vysokém Újezdě

V září 2013 při úklidu půdy v budově, kde bývalo sídlo MNV (Místního národního výboru) ve Vysokém Újezdě, byla nalezena tato cedule s pojmenováním čtvrti. Hned se jí chopil spolek Tři habry, neboť místní historické památky jsou také v naší kompetenci. Cedule pochází z 30. let minulého století, kdy tehdejší obecní zastupitelstvo oficiálně pojmenovalo a cedulemi označilo některé části obce (Tyršovo náměstí, Na Marjánce, V Chaloupkách).

Zatímco některé z názvů se už dávno vžily, označení Habrmanova čtvrť se neujalo (možná také proto, že nemohlo mít dlouhého trvání). Na obrázku vidíte dřívější Habrmanovu čtvrť, jak vypadá dnes. Patří sem bývalá hospoda U Machulků (dnes penzion Speller), potom čp. 22, dále škola a Obecní úřad (ve 30. letech minulého století stála na místě dnešního OÚ tělocvična DTJ - Dělnické tělovýchovné jednoty). Patřil sem také Ovčín s čp. 23, který je už po demolici, a bývalá ratejna, která je dnes přestavěna a upravena a bydlí tam Severinovi, Pešlovi a Pánkovi.
Víte, co bývala ratejna? Ratejna patřila k velkostatku (a ne jenom k našemu), byl to větší přízemní dům (dnes v naší ratejně žijí tři rodiny), v němž bydlelo více rodin. Každé rodině byl vymezen prostor, který nebyl nijak ohraničen. Ohraničení si provedla rodina sama tak, že svoji plošnou výměru si obstavila nábytkem. Pro celou tuto společnost vařila jedna z žen, která byla placena majitelem velkostatku, ostatní ženy a samozřejmě všichni muži pracovali na polích a lukách majitele velkostatku (asi i děti). Slovo ratejna je odvozeno od starého českého výrazu „rataj“, což značilo oráče nebo čeledína. Méně expresivním synonymem slova ratejna je čeledník.

A zde je snímek muže, po kterém byla čtvrť pojmenována - Gustava Habrmana. Na obrázku (první zleva) je společně s prezidentem T. G. Masarykem na Staroměstském náměstí v Praze. Gustav Habrman žil v letech 1864 až 1932. V mládí (za Rakousko-Uherska) byl vězněn za politickou činnost, potom žil několik let v USA, po návratu do vlasti pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti, pak jako redaktor plzeňské Nové doby. V letech 1907 až 1918 byl poslancem říšské rady, od r. 1917 předsedou poslaneckého klubu sociální demokracie. Byl přítelem a spolupracovníkem T. G. Masaryka a stal se prvním ministrem školství nové Československé republiky (1918 - 1920). Vydal nařízení, podle kterého byly ze škol odstraněny kříže, visící vedle tabule. Od té doby se děti koukají na pana prezidenta (nebo v minulosti občas i na jiného politika) [79, 80].

Gustav Habrman se vyučil soustružníkem a řezbářem, ale později se věnoval politice a žurnalistice. Jeho názory na společenský řád ovšem narazily na odpor hned po násilném obsazení ČSR v roce 1939 a Habrmanovo dílo i památka byly pro následujících 50 let „vymazány“. Tehdy asi skončila na půdě ta cedule s nápisem „Habrmanova čtvrť“.
Přestože Habrmanovy statě o politice jsou velmi poučné [81], nás od Tří habrů hlavně zajímalo, jestli napsal Gustav Habrman také něco o lásce. A byli jsme mile překvapeni. Na obrázku vidíte titulní stranu knížky s jeho povídkou „Moje první láska“ [82]. Tato knížečka vyšla v Plzni v roce 1933 bibliofilským tiskem při příležitosti prvního výročí úmrtí Gustava Habrmana. Jeho první láska se jmenovala Emilka Palová a bylo to v České Třebové, kde chodili do školy. Příběh je to bohužel velmi smutný, ale přesto krásný.


Otomar Dvořák a Marie Holečková chystají novou knihu

Bude se jmenovat Tajemná místa Berounska a při této příležitosti uspořádali v sobotu 11. května 2013 ve spolupráci s berounskými a loděnickými zahrádkáři vlastivědný autobusový výlet na místa, o kterých se v knize dočteme.

Spisovatel Otomar Dvořák u Šemíkova náhrobku v Neumětelích.

V kostele sv. Bartoloměje ve Všeradicích nás zaujal postranní oltář, zasvěcený našemu oblíbenému sv. Antonínu Paduánskému.

Všeradice jsou rodištěm Magdaleny Dobromily Rettigové (1785 - 1845), známé autorky mravoučných a kuchařských knih z doby našeho národního obrození, jejímuž odkazu je tam věnováno krásné nové muzeum.

A nejen muzeum. Ve stejné budově sídlí i hostinec „U paní Dobromily“...

...s vlastním pivovárkem, kde se vaří dobré černé i světlé pivo značky „Všerad“.

Ovšem ve Všeradicích mají muzea dvě. Tato předpotopní příšera je z všeradického Muzea pravěku. Je to tyranosauřík, který žil na Zemi před 65 miliony let, dorůstal délky 12 metrů a vážil 6 tun.
Z novější doby si v tomto muzeu můžeme prohlédnout např. vykopávky zbytků halštatské keramiky z Chrustenic (asi 700 let př. n. l.).

Nejvyšším kopcem Českého krasu je Bacín (499 m n. m.) nad Vinařicemi. Je opředen bájemi a pověstmi, v nedávné době tu probíhaly archeologické výzkumy s pozoruhodnými kosterními nálezy. Těsně pod vrcholkem kopce je toto jezírko.

Seběhli jsme z Bacína do Vinařic, kde na nás čekal autobus a zcela mimo plán výletu probíhaly oslavy Májů, do nichž jsme se hned zapojili. Protože pršelo, harmonikář se zabalil i s nástrojem do igelitu.

Při poslední zastávce jsme ochutnali pramenitou vodu ze studánky u Havlíčkova Mlýna u Koněprus, na úpatí návrší Kotýz. Tento pramen má více názvů: Modrý pramen, Zázračný pramen, Dobrá voda kotýzská.

Další výlet po tajemných a zajímavých místech v našem okolí s Otomarem Dvořákem a Marií Holečkovou uspořádali loděničtí zahrádkáři po třech týdnech, v sobotu 1. června 2013. Navštívili jsme mj. Krteň, památné místo mezi Řeporyjemi a Třebonicemi, kde býval ve středověku dvorec a později i ves při královské cestě z Prahy na Karlštejn. Za třicetileté války ves zanikla a zůstal z ní jen tento kostelík sv. Jana a Pavla, původně románská stavba s několika pozdějšími přístavbami.

V 90. letech minulého století nastoupili čeští zloději. Kostel byl několikrát vykraden, zmizelo vše, co se dalo odnést. Dokonce ukradli i varhany, z nichž zůstal jenom tento dřevěný rám...

To nejcennější ale zatím neukradli - na stěně za oltářem se zachovaly nástěnné fresky z 2. poloviny 13. století, jejichž autory jsou malíři, kteří vyzdobovali Karlštejn. Stojí za to, kostel sv. Jana a Pavla si prohlédnout. Kostel je pro veřejnost otevřen ovšem jenom jednou do roka, pro bohoslužby ve svátek sv. Petra a Pavla koncem června.

Další naše zastávka byla v Tachlovicích, které se zapojily před 3 lety do turistické akce „Karlštejnské šachy“ a od té doby mají na náměstí tuto figurku bílého šachového pěšce. Reliéf pytle vedle obecního znaku symbolizuje, že se Tachlovice nacházejí na „Staré mlýnské cestě“ kolem Radotínského potoka.

V Tachlovicích roste památná vrba bílá (na obr. v pozadí vlevo), 140 let stará, vysoká přes 20 m a s obvodem kmene 690 cm. Na louce před ní je „Dědečkův sad“ se 150 ovocnými stromky, z nichž téměř každý má svého patrona a pečovatele, a školní arboretum keřů českého venkova. To už začalo vytrvale pršet s následnými záplavami v Čechách.

Zámek Svinaře byl ještě nedávno značně zdevastován (jak to dobře známe z našeho nejbližšího okolí), ale nynější nový majitel zahájil rozsáhlou rekonstrukci a zámek pomalu zpřístupňuje veřejnosti. V sobotu a v neděli 1. - 2. června 2013 se tu konalo „Fórum tradičního a uměleckého kovářství“ pod názvem „Svinařské řetězení“. Ale jak je patrno z pohledu na zámecké nádvoří, vytrvalý déšť většinu návštěvníků vyhnal.

Přijeli kováři z celé České republiky; tento je z Třebíče.

Uvnitř zámku Svinaře byla rozsáhlá výstava kovářských a drátěných výrobků. Např. tento ocelový motocykl je dílem žáků Střední odborné školy uměleckořemeslné z Prahy. Na této škole je možno studovat a vyučit se v oborech: kovář, zámečník, pasíř, rytec, zlatník, ale i keramik, truhlář, řezbář atd.

Děvčata měla možnost vyzkoušet si pás cudnosti nebo tuto drátěnou podprsenku, která je z dílny drátenice Lady Borecké z Krchleb.

Ale byla vystavena i keramika, a proto - když už tak napršelo - pozvánka na houby. Na obrázku je hřibáč dubový, který podle námětu Vítězslavy Klimtové vyrobili Marta a Václav Šestákovi.


Konec dubna 2013 - co nového u Solvayů?

O posledním dubnovém víkendu, tedy v sobotu 27. dubna 2013 již tradičně zahájil provoz Skanzen Solvayovy lomy (Muzeum těžby a dopravy vápence v Českém krasu), o který pečuje společnost Barbora.

Už z dálky je patrno, že „historického železa“ tu stále přibývá.

Součástí slavnostního zahájení sezóny ve skanzenu je přehlídka historických automobilů.

Svoji památnou stříkačku při této příležitosti vystavili hasiči z Tetína.

Tomuto kopečku a jeho příslušenství se říká „hlavní násypka“. Před 65 léty na tomto místě vyklápěly nákladní automobily Tatra 111 kámen do násypky nad drtičem. Na bývalém nájezdu pro nákladní automobily jsou nyní nově položeny kolejnice a vybudována historická svážnice, obsluhovaná vzduchovým vrátkem pod přístřeškem.

V areálu Solvayových lomů vyrostl tento nový dřevěný domeček a u něj starodávné vápenné pece s vyhloubenými vápennými jámami. Je to „Experimentální centrum pro tradiční výrobu vápenných pojiv“, které zde zřídily vážené instituce: Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, Národní technické muzeum a Archeologický ústav AV ČR. Zkoumají tu, jakým způsobem vyráběli naši dávní předkové maltu a jak bychom se z toho mohli dnes poučit.


6. dubna 2013 - kontrola skautské mohyly

Občas při lesních toulkách kontrolujeme skautskou mohylu, kterou v loňském roce zrekonstruovalo naše Občanské sdružení Tři habry v lese mezi Chrustenicemi a Lhotkou u Berouna. Tentokrát jsme už z dálky měli dojem, že nás tu navštívili velikonoční koledníci a zanechali nám něco na památku.

Při bližším prozkoumání se ukázalo, že se jedná o pomalované a popsané oblázky a kamínky od návštěvníků mohyly. Z nápisů na oblázcích jsme vydedukovali, že tu byly na výpravě 9. března 2013 skautky z 83. oddílu ze Satalic. Děkujeme za návštěvu a na internetových stránkách jejich oddílu www.skautkyamazonky.blog.cz si můžete prohlédnout jejich putování.


Jaro až léto 2012 - rekonstrukce skautské mohyly
V sobotu 22. září 2012 jsme se u nové mohyly setkali

V lesích mezi Loděnicí, Chrustenicemi a Lhotkou u Berouna se nachází místo, kde se říká „U Skautu“. Setkávali se tam totiž staří skauti v dobách, když byl u nás skauting zakázán. Jak jsme se později dozvěděli, někdy kolem roku 1970 tam tito skauti vystavěli mohylu s křížkem, který nesl trnovou korunu a tabulku s nápisem „Věnováno věčné památce padlým a umučeným čs. skautům a skautkám v letech německé okupace 1939 - 1945“, se skautskou lilií a heslem „Buď připraven!“ Aby mohyla nikoho nedráždila, vystavěli ji na dně rokle, kde ji téměř nikdo nemohl najít. Náš zimní záběr zachumelené mohyly je z roku 2005.

Tehdy (v roce 2005) ale už bylo patrno, že mohyla i její křížek působením zubu času dlouho nevydrží. Proto jsme kontaktovali české ústředí organizace Junák v Praze a jeho historickou komisi a snažili se najít někoho, kdo by nám pomohl. Hovořili jsme s panem lesním, s mnoha starými pamětníky skauty, ale bezvýsledně. Doporučili nám zveřejnit dotaz v celostátním časopise Skauting. To jsme učinili, viz obrázek, ale bez jakéhokoliv ohlasu. V roce 2011, po 40 letech dřevěný křížek dosloužil a rozpadl se. OS Tři habry si dalo za úkol - po dohodě s panem lesním - tuto cennou historickou památku obnovit a zachovat.

Květen 2012: Nový křížek z impregnovaného dubového dřeva, s ocelovým nosníkem a hliníkovou podložkou pro novou tabulku, na dvoře u Vlasáků ve Vysokém Újezdě, tak jak vyšel z dílny.

Červen 2012: Následovala rekognoskace terénu formou pěšího výletu. Vzhledem k tomu, že skautům už v existenci a činnosti nikdo nebrání, není nutné, aby byla mohyla ukryta na dně rokle. Vybrali jsme tedy pro ni opodál místo nové, čestné a dobře viditelné - opět po dohodě s panem lesním.

Červenec 2012: Transport kamenů původní mohyly z rokle ven nahoru.

Stavba mohyly z původních kamenů, ale na novém místě u tzv. „dolní“ lesní cesty z Chrustenic do Lhotky.

A od 28. července 2012 tu stojí nově zrekonstruovaná skautská mohyla. Trnová koruna z ostnatého drátu je rovněž původní, ale zrestaurovaná jako sponzorský dárek v zámečnictví pana Vaňka ve mlýně u Nenačovic.
Během našich záchranných prací na mohyle se nám přihlásili skauti z pražského 145. skautského oddílu, odchovanci těch starých skautů, kteří se tu v dobách socialismu scházeli. Poskytli nám mnoho dalších informací k historii tohoto místa, navázali jsme spolupráci a křížek na nové mohyle doplníme o následující cedulku:

Stalo se tak v neděli 19. srpna 2012 - nově zrekonstruovaná mohyla je kompletní.

Konec dobrý - všechno dobré. Se skauty jsme se navzájem našli, mohyla je obnovena. Bude slavnostně odhalena v sobotu 22. září 2012 ve 14 hodin. Zveme vás, přijďte se podívat. Zúčastní se skauti z pražského 145. oddílu, na trumpetu k tomu zatroubí skauti z Berouna. Pokud se rozhodnete a vydáte na cestu, přineste s sebou podle starého skautského zvyku jeden kámen nebo alespoň kamínek, aby tato mohyla trochu povyrostla.
Měsíc září jsme vybrali proto, že na září připadá výročí narození i úmrtí zakladatele českého skautingu Antonína Benjamina Svojsíka (1876 - 1938).

Tyto dva obrázky a další následující jsou již ze soboty 22. září 2012 odpoledne. Přestože jsme odhalení znovuobnovené skautské mohyly nedělali žádnou velkou propagaci, sešlo se nás tam v lese v místě, kde se říká „U Skautu“, asi padesát. A mohyla povyrostla.

Skautská pietní akce trvala necelou hodinu. Mohyla byla obstoupena malými skautíky - vlčaty z Berouna.

Na historii této mohyly vzpomínali pamětníci z 21. a 145. skautského oddílu z Prahy. V popředí zleva: Jelen, Hanek a Jistič. Nejstarší z nich - Hanek - pamatuje, jak se tu ještě počátkem 50. let minulého století i přes všechny zákazy skauti setkávali, i jak za to byli potrestáni.

Skaut Viking ze skautského střediska „Bílý los“ v Praze - Břevnově připomněl život a dílo Antonína Benjamina Svojsíka, zakladatele českého skautingu - organizace Junák.

Občanské sdružení Tři habry z Vysokého Újezda pečuje o pozapomenuté kulturní a historické památky v našem okolí. Tato skautská mohyla k nim patří. Předseda spolku Tři habry Josef Vlasák stručně informoval o naší činnosti. Věříme, že mohyla teď alespoň na nějaký čas pozapomenuta nebude.

Setkání jsme zakončili a rozloučili se naší státní hymnou, kterou zahrál na trubku berounský skaut Frantík, vůdce berounských vlčat, strážících mohylu. Děkujeme za účast všem našim příznivcům, skautům, skautkám, kolemjdoucím a houbařům, kteří zastavili své kroky. Chrustenické knihovnici, paní Evě Husákové, která se akce zúčastnila, děkujeme za krásnou fotografii trubače Frantíka. Na závěr citát z kroniky 145. pražského oddílu skautů:
„Poutníče, skaute, který zastavíš své kroky u této mrtvé, nehybné hromady kamení, přilož i ty jeden z balvanů a pomoz nám zvýšit tuto mohylu, aby byla tak velká, jako je naše vzpomínka a úcta k těmto mrtvým bratřím.“


Květen 2012 - nová kaplička sv. Kateřiny nedaleko vrtulníku

Když seběhnete okolo rybníka Cháňovsko kolem místa U Trkačů z kopečka Ledovou cestou dolů, narazíte na tento nový rozcestník, z něhož je patrno, že ke Třem habrům jsou to jenom dva kilometry, do Loděnice dva a půl:

Ocitli jsme se v „Údolí karburátorů“. Název údolí je novodobý, starý asi dva roky, a ještě se neví, jestli se ujme. Když půjdete ještě kousek dál z kopečka dolů, vyjdete z lesa na rozhraní míst, kde se už po staletí říká V Rasově zahradě, Pod Hačkami a Pod Kolem.

Tady, hned pod lesem vyrostla v dubnu až květnu 2012 nová roubená kaplička se zvoničkou. Patří sv. Kateřině Alexandrijské a v měsíci květnu 2012 byla slavnostně požehnána P. Radimem Cigánkem z Berouna. Stojí sice na soukromém pozemku, ale je přístupná.

Pohled do interiéru kapličky sv. Kateřiny.

Asi 300 metrů pod kapličkou stojí tento vyřazený starý sovětský vojenský vrtulník. Vrtulník i kaplička jsou na pozemku pana Pavla Čermáka, celkem dobře viditelné i ze staré plzeňské silnice i z dálnice D5; když přijíždíte od Prahy, tedy po levé straně kousek před Loděnicí.


Sobota 25. února 2012 - výlet do podzemí mořinských kamenolomů

Tradiční výlet do kamenolomů na Mořině a jejich podzemních chodeb uspořádalo Občanské sdružení Tři habry v sobotu 25. února 2012. Zúčastnilo se 25 zájemců (+ průvodci). Prohlídky historických a dnes již nepoužívaných částí kamenolomů v okolí Mořiny jsou nyní oficiální a platí se tam vstupné: dospělí 100 Kč, děti 50 Kč. Baterky, svačinu a pevnou obuv s sebou.

Účastníci výletu před vstupem do podzemních chodeb.

Historické těžební a přepravní stroje.

Štoly na Mořině jsou každoročním zimovištěm netopýrů. Takové množství netopýrů jsme jinde ještě neviděli.

Zamrzlý lom Malá Amerika.

A takhle vypadá zamrzlá Velká Amerika. V sobotu 3. března 2012 se koná přičiněním členů spolku Tři habry další výprava do těchto končin.


Do 19. 2. 2012 - pozvánka do berounského muzea - obrazy J. V. Spitzera

Do 19. února 2012 potrvá výstava obrazů barokního malíře Jana Václava Spitzera (1711 - 1773, k 300. výročí jeho narození) v muzeu Českého krasu v Berouně na náměstí. Jádrem výstavy je 12 velkých pláten s obrazy světců, která mají zajímavou historii. J. V. Spitzer působil v klášteře ve Sv. Janu pod Skalou, tam se podílel na výzdobě kostela Sv. Jana Křtitele a zůstalo tam po něm zapomenuto i 12 velkých pláten s obrazy světců. Plátna, zaprášená a smotaná do ruličky, byla objevena na půdě kláštera až v roce 1975, tedy v době, kdy klášter sloužil jako budova pro školu příslušníků ministerstva vnitra. Ti plátna nalezli a odevzdali do nejbližšího muzea - tedy do Berouna. Restaurovat takové dílo trvalo samozřejmě dlouho a stálo to hodně peněz. Ale po mnoha letech se to podařilo a výsledek si můžete v berounském muzeu nyní osobně prohlédnout.

Jeden z restaurovaných obrazů J. V. Spitzera. Je na něm sv. František Xaverský (1506 - 1552), patron Jezuitů, Indie, misionářů a tisku (netušili jsme, že tisk si zaslouží patrona; ten by potřeboval spíš bič Boží). František Xaverský šířil křesťanství na Dálném východě, kde také zemřel [75]. Kromě zmíněných 12 velkých pláten je vystaveno také množství drobnějších prací, kreseb a grafik J. V. Spitzera, mezi nimiž najdete i vyobrazení sv. Ivana a sv. Antonína Paduánského.


Výstava „Práce našich předků“ ve Sv. Janu pod Skalou

Při příležitosti letošní Svatojánské pouti byla v sobotu 25. června 2011 zahájena v budově staré školy ve Svatém Janu pod Skalou skromná, ale o to dojemnější výstava s názvem „Práce našich předků“. Byla přístupná o sobotách a nedělích po následující tři týdny, tedy do 17. července 2011:

Ošatky, necky, valchy, ruční mandl, pluhy, vozíky, trakaře...

Kovářská výheň, kovadlina, kostelní hodinový stroj, medomet, úl. Autor výstavy, místostarosta obce Sv. Jan pod Skalou pan Jiří Ševčík nám řekl, že jeho úmyslem bylo ukázat hlavně dětem a mládeži, jak to vypadalo před 100 lety za časů našich babiček a prababiček. Ale návštěvníky byli hlavně veteráni, kteří si sem přišli zavzpomínat na své dětství...

Před budovou staré školy funkční replika horkovzdušného stroje „Stirling“ z r. 1816. Podle dnešní terminologie měl výkon 40 wattů a ve své době poháněl hlavně malá (domácí) vodní čerpadla. Tento na obrázku má název „šiškostroj“, protože jeho konstruktér zjistil, že se nejlépe točí, když se pod ním topí šiškami.

Historický stroj na opékání buřtů z první poloviny minulého století. V pravém válci se topí bukovým dřevem, v levém je rošt s poctivě douzenými klobásami.

V kalendáři se sešli vedle sebe sv. Jan Křtitel a sv. Ivan Poustevník. V sobotu 25. června 2011 proto naši pravoslavní bratři a setry uspořádali bohoslužbu ve výklenku u studánky sv. Ivana. Podrobnosti o sv. Ivanu Poustevníkovi najdete v kapitole „Naši patroni“ na těchto webových stránkách.
(Kostel sv. Jana Křtitele je tč. v rekonstrukci, poutní bohoslužby se konaly v neděli 26. června 2011 v hřbitovní kapli sv. Maxmiliána.)

Sobotní odpoledne těšila svatoivanské i svatojánské poutníky hezkou dechovkou „Berounská šestka“.


Zničený křížek opět v plné kráse

Před dvěma lety, v květnu 2009 jsme takto zrenovovali křížek u silnice mezi Vysokým Újezdem a Kuchařem v místě, kde odbočuje polní cesta do Trněného Újezda a kde se říká „U křížku“. Křížek tam stojí od 30. let minulého století a podrobnosti o této akci jsou v kapitole „Pamětihodnosti“ na těchto internetových stránkách.


Po dvou letech, od čtvrtka 12. května 2011 vypadalo památné místo takto. Křížek zničen, opěry mladých lipek ukradeny. V ten čtvrtek viděli u křížku blíže neurčenou červenou Tatru 815, jak se tam otáčí. Nic víc se nepodařilo zjistit.




Pocit bezmoci netrval dlouho a pokračujeme v činnosti.

Kazisvěti nebudou potěšeni. Neuplynulo ani čtrnáct dní a křížek zase stojí na svém místě, především zásluhou Vráti Lišky, který umí svařit všechno - kromě opravy tohoto ulomeného litinového křížku je jeho dílem také ocelový křížek na střeše kapličky sv. Antonína a otáčecí rošt nad ohništěm U Tří habrů. (Při zimních brigádách U Tří habrů Vráťa svařuje i víno a vodu na grog.)

A takhle to vypadá „U křížku“ od 24. května 2011. I lipky mají nové podpěry. Až pojede příště kolem červená Tatra 815, zastaví a její řidič si promne oči. Nebude jim věřit, a proto se možná obrátí na víru.


Zvon za mřížemi - přesto dobrá zpráva z Lhotky u Berouna

Lhotka u Berouna - malá obec východně od Berouna. V roce 2006 na kopečku nad ní byla postavena tato rozhledna, hlavním posláním však telekomunikační věž, v nadmořské výšce 462 m. Z rozhledny je vidět Vysoký Újezd jako na dlani, přijďte se přesvědčit.


Což už nás po mnohaletých zkušenostech ani nepřekvapilo, přibližně v téže době zmizel z kapličky na návsi ve Lhotce památný zvon. Podle vyjádření domorodců ho zkrátka někdo ukradl. Ale co nás překvapilo v lednu 2011: Kaplička je zrestaurovaná zvenku i zevnitř a ve zvoničce visí nový zvon. Dodatečně jsme zjistili, že byl slavnostně instalován a požehnán 31. srpna 2010 a fotoreportáž z této akce si můžete prohlédnout na www. lhotkauberouna.estranky.cz

Zvonička kapličky je nyní nově opatřena mřížemi, které snad do budoucna ochrání nový zvon s nápisem „OBEC LHOTKA - 2010“.


Ve Sv. Janu pod Skalou se v prosinci 2010 děly věci!

V neděli 28. listopadu 2010 kopali svatojánští hasiči hlubokou díru kolem torza Mariánského sousoší na návsi. Zeptali jsme se jich, proč, a dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí.

Sv. Jan pod Skalou je vždy vděčným cílem výletu. V prosinci 2010 to platilo obzvláště. Proběhl tu v několika etapách vánoční bazar, včelařská výstava „Medové Vánoce“ s ochutnávkou medového perníku a medoviny, na 23. prosince 2010 byla přichystána v kostele sv. Jana Křtitele vánoční Rybova mše „Hej, Mistře“ (od 18.30 h) a na Štědrý den koncert pěveckého sboru Comodo a vánoční půlnoční mše od 22.30 h.
Ale proč tam ti hasiči kopali díru? I to nám vysvětlili: To sousoší, které vlastně nikdo z nás kompletní nepamatuje (když, tak jen z obrázků), je péčí Svatojánské společnosti obnoveno, chybějící sochy znovu vyrobeny a v nejbližších dnech budou opět instalovány. Jediná socha, která přetrvala a kterou vidíte na obrázcích, je socha sv. Jana Křtitele. Další dvě sochy patřily a zase budou patřit Panně Marii a svatému Ivanovi. Jenom jejich podstavce je potřeba z estetických a historických důvodů trochu posunout - proto ta hasičská brigáda a následná pomoc jeřábu.

A takhle to dobře dopadlo: Sousoší je kompletní na svém místě (foto 29. 12. 2010) a na Silvestra 31. prosince 2010 navštívil obec Sv. Jan pod Skalou náš arcibiskup Dominik Duka a večer ve 22 hodin znovuobnovené Mariánské sousoší požehnal. Potom, o půlnoci z 31. 12. 2010 na 1. 1. 2011 v kostele sv. Jana Křtitele se konala půlnoční mše.

Veškeré podrobnosti o kulturních akcích ve Sv. Janu pod Skalou najdete na adrese: www.svatyjan.cz v kapitole „Aktuality“.


Elektroskanzen Čechův mlýn na řece Berounce

Technické skanzeny získávají na popularitě, v našem nejbližším okolí máme hned dva - Chrustenickou šachtu a Solvayovy lomy; sami se snažíme o vytvoření dalšího, byť maličkého - U tří habrů nedaleko kapličky sv. Antonína, abychom zachovali alespoň pozůstatky díla J. F. Kreisla.
Před 3 lety jsme vzpomněli 80. výročí zavedení elektrického proudu do Vysokého Újezda (stalo se tak 16. dubna roku 1927). Je o tom krátká zpráva s obrázkem v kapitole „Z kroniky“ na těchto webových stránkách.

Dnes máme jedinečnou možnost podívat se na vlastní oči, jak se v době před 90 až 100 lety vyráběl elektrický proud, a sice v Elektroskanzenu „Čechův mlýn“ v obci Šlovice u Skryjí, v sousedním okrese Rakovník. Není to daleko, z Berouna nebo z Prahy-Zličína jste tam autobusem za tři čtvrtě hodiny.

Čechův mlýn na Berounce fungoval jako mlýn na mouku až do roku 1911, pak ho jeho podnikavý a prozíravý majitel Václav Čech přeměnil na malou vodní elektrárnu, jednu z prvních v Čechách. Do roku 1918 na ni bylo připojeno 8 okolních vesnic, 2 mlýny a 1 kamenolom.
Tento záběr je ze současnosti a jak vidíte, je tam dnes zase fungující moderní malá vodní elektrárna (MVE), dodávající elektrickou energii do rozvodné soustavy (100 až 210 kW, podle průtoku vody).

Současný majitel bývalého mlýna a nynější malé vodní elektrárny ve Šlovicích, Ing. Petr Čech zrekonstruoval sto let staré zařízení na výrobu elektrické energie a instaloval ho v prostorách bývalé mlýnice jako elektroskanzen. Tyto historické stroje v elektroskanzenu sice již energii neprodukují, spí, ale jsou stále krásné a plně funkční - něco jako Blaničtí rytíři. Vlevo na obrázku vidíte naftový motor Škoda z roku 1927, který pomáhal turbíně, když bylo v Berounce málo vody, stroj vpravo je synchronní generátor elektrické energie od firmy Siemens.

Všechny podrobnosti o Elektroskanzenu Čechův mlýn najdete na adrese: www.elektroskanzen-slovice.cz


Šest ukradených andílků ve Sv. Janu pod Skalou

V červenci 2010 jsme navštívili kostel sv. Jana Křtitele ve Sv. Janu pod Skalou. Tam jsme zakoupili za 100 korun kartičku s andílkem, kterou vidíte na obrázku. Je na něm jedna ze šesti sošek, které po 300 let zdobily náhrobek sv. Ivana v tomto kostele a teď v postmoderní době byly ukradeny při vloupáních do kostela v r. 1999 a 2005. Zločince nikdo nechytil, sošky se nenašly, a tak Svatojánská společnost nyní organizuje sbírku na výrobu kopií těchto šesti ukradených andílků. Přesné kopie ukradených andílků budou vytvořeny uměleckým řezbářem podle zachované podrobné fotodokumentace. Zakoupením obrázku s andílkem přispějete přímo na obnovu sošek (obrázky se prodávají za 20, 50 nebo 100 Kč). Tato akce je realizována se souhlasem Římskokatolické farnosti v Berouně.


V keckách na Karlštejn, Točník, Žebrák...

Národní památkový ústav uspořádal v roce 2010 krásnou soutěž k 200. výročí narození Karla Hynka Máchy, která trvala do 15. září 2010. Nešlo o to vyhrát, ale poznávat naši krásnou zemi ve stopách K. H. Máchy. Kdo navštívil některý z hradů v našem nedalekém okolí, které obdivoval Mácha, mohl zaslat svůj soutěžní příspěvek na internetové stránky http://www.khm2010.cz, kde byla zveřejněna i podrobná pravidla soutěže. Soutěžilo se v kategoriích fotografie, kresba, verše, próza atd. Na uvedené adrese si můžete prohlédnout originální záběry a kresby Karlštejna a dalších hradů, přečíst verše od účastníků soutěže a získat tak inspiraci k výletu po Máchových stopách.


Neděle 16. května 2010 - Výlet na Karlštejn

V neděli 16. 5. 2010 jsme uspořádali jarní vlastivědný výlet Karlštejnskem:

Když přicházíte ke Karlštejnu lesem od severu, roste vám hrad před očima jako hříbek.

Konečně: Dub sedmi bratří, který už půl roku slibujeme vyfotografovat.

Bubovické (Karlštejnské) vodopády mají letos na jaře dostatek vody.

Ráno jsme vyrazili z Vysokého Újezda autobusem v 8.27 h na Mořinu. Pěšky jsme pokračovali kolem Dubu sedmi bratří ke Karlově studánce. Pak kolem Kubrychtovy boudy k Bubovickým vodopádům a dolů do Srbska. Tam jsme v hotelu U Berounky měli vynikající oběd. Část výpravy se pak obrátila směrem k domovu, zbytek pokračoval podél Berounky až do Berouna.
Cestou jsme sbírali májovky, obdivovali jarní zurčící vodopády a celkem se zúčastnilo 25 lidí. Nezalekli se ani odrostlí pánové, takže smíšené osazenstvo různých věkových kategorií. Výlet zorganizovala Věra Lišková a už se těšíme na nějaký další.


Sobota 13. února 2010 - Cesta do podzemí

V sobotu 13. 2. 2010 se konal další výlet do podzemí blízkého zrušeného kamenolomu „Amerika“. Pod vedením předsedy OS3H a pod dohledem šikovných průvodců se vydalo do štol celkem 25 návštěvníků. Nebyli jen z blízkého okolí (Vysoký Újezd, Mořina, Srbsko), ale i z Prahy, Loun a ten asi nejvzdálenější byl z Olomouce.

Na procházku podzemím byli všichni dobře vybaveni čelovkami a kvalitní obuví, zkušení měli i záložní svačinu pro případ ztroskotání. Na denní světlo se dostali až později po poledni, aby sobotní odpoledne zakončili v restauraci Pod Dračí skálou v Karlštejně vynikajícím společným obědem. Všichni do svých domovů odcházeli bohatší o netradiční zážitek.


Historický parní vlak Karlštejnskem v dubnu 2010


Půvab starých věcí.
V sobotu 31. října 2009 závěr sezóny v Solvayových lomech

Poslední sobota v říjnu byla již tradičně věnována slavnostnímu zakončení sezóny v Muzeu těžby a dopravy vápence Na Parapleti. Také letos jsme se přišli potěšit pohledem na staré motory, automobily, vláčky atd.

Lindě z Lochovic (přesněji řečeno slečně Lindě - foto z října 2004) se před pěti lety při této příležitosti nejvíce líbil roztomilý zemědělský traktor Deutz 11 (11 označuje HP) s jednoválcovým, vodou chlazeným motorem, rok výroby 1942.

Tento záběr už je ze soboty 31. října 2009. Nás, tuto slečnu i jejího brášku zaujal model parního stroje z počátku 20. století (asi 1910 - 1920), který sloužíval jako názorná demonstrační a prezentační ukázka v prodejně technických potřeb pro mlynáře. Tyto parní stroje vyráběla německá firma G. Luther, Braunschweig.

V sobotu 31. 10. 2009 dorazil Na Paraple z Prahy i tento americký vojenský automobil typu Dodge WC-51. Je to až neuvěřitelné, co všechno pamatuje: do Evropy se dostal při vylodění v Normandii v červnu 1944, projel Francií a Německem a po válce na dlouhou dobu zůstal ve Švýcarsku, nejprve u vojáků, později u hasičů. Teď je v Čechách a je o něj pečováno jako snad nikdy před tím...

Motocykl TORPEDO z roku 1907. Je z produkce „Továrny motorových kol a vozů" majitelů Trojana a Nágla v Kolíně. Vyráběli také automobily a letecké motory a patřili k protagonistům rozvoje motorismu v Rakousku-Uhersku.

„Naše auto Škoda Populár / švarné děvče je náš ideál / slivovice, rum a borovice / to je náš materiál..." Písnička jako ušitá na setkání přátel starých motorů U Solvayů. V této červené Škodě Popular Monte Carlo z roku 1936 SPZ P-1.723 přijelo švarné děvče v kloboučku a zaparkovalo pár metrů od stánku s pivem a lihovinami...

Podrobnosti na: www.solvayovylomy.cz


Kam na výlet? Přece ke kapličce!

V souvislosti s kapličkou a studánkou U tří habrů si připomínáme, že v našem okolí se dochovalo několik pozoruhodných kapliček (nebo jejich pozůstatků), které stojí za vidění. V rámci prázdninových výletů mohou být vhodným cílem.

Torzo kapličky sv. Vojtěcha v poli u Bubovic. Byla vystavěna v polovině 18. století, ale zanikla už za vlády Josefa II. O jejím konci existují různé pověsti, ale na polní nástěnce přímo u těchto pozůstatků je napsáno, že byla tehdy prodána a rozebrána na stavební materiál... (Pro geokačery: V blízkosti se nachází schránka s kódovým označením GC1BBYJ.)

Na severním okraji Berouna v lese stojí kaple Bolestné Panny Marie, původně dřevěná, vystavěná vedle studánky s léčivou vodou v roce 1723. Dnešní novogotickou podobu dostala v roce 1893. Nyní ji navštěvují hlavně vandalové a studánka je již několik let bez vody. V dobách její slávy, v roce 1949 složil o ní berounský sbormistr pan Eduard Rochelt tuto písničku:

                     Na stráni u lesíčka
                     stojí malá kaplička.
                     Uvnitř plno kvítí,
                     věčná lampa svítí,
                     na oltáři Boží matička.

                    Refrén:

                     V tom kostelíčku u studánky vždy je svatý klid.
                     Tam chodím se k Matce Boží často pomodlit.
                     Ona se k nám na nás dolů dívá,
                     když se večer nad Berounem stmívá.
                     Ona nás ochrání a zlému ubrání,
                     půjdem’ tam a poprosíme o požehnání.

                     Vůkol nikdo nebývá
                     ani ptáček nezpívá,
                     je tam vždy tak tiše,
                     člověk sotva dýše,
                     jen modlitba se tu ozývá.

                    Refrén: V tom kostelíčku...

Písnička se jmenuje „U studánky" a zazpívala nám ji při návštěvě Muzea Českého krasu v Berouně průvodkyně paní Marie Tomášková.


Vysoká kde hrdě skála ve hvězdnatou strmí říš...

... jejíž vrchol mechovitý na svém hřbetě nese kříž... - Verše a oblíbené místo básníka Karla Hynka Máchy (1810 - 1836) a také naše. Skála nad vesnicí Svatý Jan pod Skalou. 10. srpna 2009 jsme zaznamenali, že blesk poškodil památný kříž na skále, u něhož se v posledních letech dokonce konávají svatební obřady.


Opravený křížek se vrátil na své místo, u něho vysazeny dvě lípy

Na následujícím obrázku domorodci poznávají místo, kde se říká „U křížku", v zatáčce u silnice mezi Vysokým Újezdem a Kuchařem (pro přespolní je situace dobře patrna na mapce na naší hlavní stránce i s odbočující polní cestou do Trněného Újezda).

Křížek tu stojí od 30. let minulého století. (Tento záběr je z podzimu 2008.)

V říjnu r. 2008 však křížek „zmizel" a s ním i topoly, které k němu patřily a byly asi stejně staré jako křížek. Důvod je jednoduchý: povede tudy přeložka plynovodu, a tak zátiší musí uhnout. Křížek však nezmizel, nýbrž byl přes zimu uschován a přitom zrenovován ve stodole předsedy spolku Tři habry Josefa Vlasáka.
A protože přeložka plynovodu už je pod zemí, nadešel čas, aby se křížek vrátil na své místo:

V úterý 5. května 2009 za pomoci techniky a pracovníků firem Skanska, Mertastav, investora výstavby a členů spolku Tři habry byl křížek znovu postaven. O kousek dál od silnice, než stál původně, neboť i silnice dozná v budoucnu změn; tak aby už měl klid.

A obnovené zátiší „U křížku" už se zase rýsuje. V brzké době zde budou vysazeny namísto poražených topolů vzrostlé lipky, jak vidíte na následujících obrázcích:

V úterý 26. května 2009 byly u renovovaného křížku vysazeny dvě devítileté lípy velkolisté (tilia platyphyllos) odrůdy rubra. Tento druh lípy má na podzim červenavé listí.

Lípy byly vypěstovány v Moldavsku, do Vysokého Újezda je na požádání investora výstavby přivezl pan Böhm, majitel zahradnictví BÖHM - botanická zahrada, Praha. Investora při sázení lip zastupoval pan Ing. Martin Kvoch (na snímku vpravo), pomohla také firma Mertastav.

Z květomluvy: Lipový květ: Rozumíš mi?
                          Lipový list: Spi klidně, dobrou noc.


Tři hodiny pod zemí (Malá a Velká Amerika) - 15. března 2008

Setkání „Rotujících setrvačníků“: sobota a neděle 9. a 10. června 2007

Pouť ke křížku nad Chrustenicemi - červen 2007

Z vlastivědného výletu spolku „Tři habry“ - květen 2007


Skanzen Solvayovy lomy zahájil sezónu v pátek 1. máje 2009

Přírodní technické muzeum těžby a dopravy vápence „Na Parapleti" slavnostně otevřelo letošní sezónu v pátek 1. května 2009. Úvodní obrázek dokumentuje historii: To, co naši předkové před 100 lety postavili a jejich potomci před 50 lety zbourali, dnes opět renovuje spolek nadšenců (jaká může být souvislost mezi kamenolomem a kapličkou?).

V těsném sousedství muzea „Solvayovy lomy" a na území bývalého kamenolomu se můžete projít po dendrologické stezce a poučit se o našich dřevinách.

Děti by se při tom ale nudily... Proto byla stezka zdvojena a souběžně se stezkou dendrologickou je tu od loňska nově ještě „Dětská pohádková stezka", jejíž autorkou je výtvarnice Vítězslava Klimtová. Ta mapuje pohádkový svět, plný různých skřítků a strašidýlek.


Soutěž automobilových veteránů

V sobotu 2. května 2009 projížděli Vysokým Újezdem veteráni. Jednalo se o soutěž, při které nebyl výsledný čas vůbec důležitý, a závodilo se při běžném silničním provozu, bez jakýchkoliv omezení.

Pořadatelem byl Stanislav Šota z Kuchaře se svou rodinou a přáteli z blízkého okolí (znáte ho z jiných míst na těchto webových stránkách). Trasa vedla z Karlštejna přes Řevnice, Mořinu, Trněný a Vysoký Újezd s polední pauzou v Solvayových lomech. Tam byla na programu prohlídka skanzenu a oběd. Odpolední trasa pokračovala přes Loděnici a Svatý Jan pod Skalou na Tetín, Tobolku a Liteň zpět do Karlštejna. Celkem bylo 18 účastníků, z toho tři na starých motorkách. Nejstarší vůz byl z roku 1927 Praga Alfa Cabrio majitele Jiřího Krause.

Tento maximikrobus jezdil kolem r. 1950. V některých městech rozvážel poštu a odpoledne děti ze školy do okolních vesnic.

Na návsi ve Vysokém Újezdě byl jeden z vlastivědných soutěžních kontrolních bodů závodu, kde pod dohledem Míry Vlasáka soutěžící určovali druhy dřeva a truhlářské nástroje. Kontrolních bodů bylo na trase celkem sedm.

Vyhodnocení soutěže proběhlo večer v Karlštejně s předáním cen a veteránskou zábavou.


Skanzen Solvayovy lomy zahájil sezónu 26. dubna 2008




Muzeum těžby a dopravy vápence v Českém krasu - Solvayovy lomy „Na Parapleti" každoročně koncem dubna pořádá slavnostní zahájení návštěvní sezóny, provázené přehlídkou historických strojů. Letos to bylo v sobotu 26. dubna a sešlo se tam také několik příznivců a členů spolku 3H, mezi nimi otec a syn Šotovi z Kuchaře se svými exponáty.



Otec Stanislav Šota přijel na historickém americkém motocyklu značky Indian z roku 1930 (motor 750 ccm), který původně za první republiky sloužil pražským policistům.



Syn Stanislav Šota přijel polními cestami sovětským pásovým traktorem typu DT54, který byl vyroben v 50. letech minulého století v charkovské továrně CHTZ.


Česká mlátička na náměstí v Loděnici

Ne, nejedná se o sochu Franty Nekolného, i když by si ji určitě zasloužil. (František Nekolný, slavný český boxer, narozen 26. 11. 1907 v Berouně - Na Závodí, účastník IX. olympijských her v Amsterodamu v roce 1928, od roku 1930 boxoval profesionálně v USA, kde dostal přezdívku „The Czech Tresher - Česká mlátička". Zemřel 1990.)

O žních 2007 se v dolní části loděnického náměstí v areálu restaurace „Století" objevila jako historický monument sto let stará mlátička. Originální nápis na ní praví: „Rolnická strojírna a slévárna a. s., dříve Antonín Dobrý, Ml. Boleslav, založeno 1854."

                Mlátička

                Tak skoro i se stroji nového věku
                se smířím dobou kratičkou,
                co, hochu můj, vidím tvůj úsměv, pln vděku,
                nad novou v dvoře mlátičkou.

                Tvá obraznost co všecko vidí v tom stroji!
                Co kouzlí tobě ostrý hvizd,
                co řemení, dýmu sloup, jenž se tu rojí,
                hra kol a nepokojný píst!

                Ach, staré nás budíval cepů hlas družný,
                jenž zníval kolem ze stodol,
                tak milý byl, známý byl takt jejich pružný,
                jímž zněla ves, pláň, vrch i dol.

                Ba, strojem tím změněn náš milý kraj celý,
                kol v dálku, blízko, hochu, hleď!
                Což nevidíš odevšad kouře mrak ztmělý,
                ves každá jest Manchester teď.

                Tak duní to, funí to, heká a víří,
                potkáš se všady s mlátičkou;
                co na Řípu tomu jen svatý dí Jiří,
                jenž k nám zří svojí kapličkou?

                Zda pozná jen Čechy své? – Inu, věk nový!
                Květ měl ten starší, nový dým,
                a k čemu zde zbytečně plýtvati slovy,
                jest lépe se smířiti s vším.

                Mne nejvíce ze všeho radost tvá baví,
                ba vydržím s tebou zde stát,
                zřít v koles těch vír a polet jich hravý
                a zapomnít i otců mlat.

                A myslit si: V pravý čas pochopit všecko,
                mít pro vše stejně vřelý cit,
                stár viděti půvab tam, kde zří jej děcko,
                jen tak lze vždycky mladým být.

                Tak, hochu můj, bav se tím, mně co je cizí.
                Vstříc přijít sobě, sladký sen!
                Tak lidstva i světa vše předsudky zmizí,
                jeť pochopení v lásce jen!

(Jaroslav Vrchlický, úryvek z básně „Mlátička" ze sbírky „Skvrny na Slunci", vyšlo r. 1896, celá báseň je k dispozici na [20].)


Menhir u Vysokého Újezda

Menhir je neopracovaný nebo hrubě opracovaný veliký kámen (megalit) zasazený do země a vztyčený na výšku. Nejvíce jsou menhiry zachovány v západní Evropě, v Čechách se vyskytují ojediněle. Vztyčování menhirů se datuje do pravěku a raně historické doby a je spojováno s kultovními obřady, ale není vyloučen ani jiný jejich účel.


Proto se na jaře 2007 jeden takový menhir objevil za Vysokým Újezdem po pravé straně cesty, když se jde přes Čížovec do Haček, nedaleko od lesa. Stojí na mezi v polnostech předsedy našeho spolku „Tři habry", kde se říká „Na vršku", nemá kultovní účel, ale představuje vztyčený prst, hlásající krédo našeho spolku „Tři habry": Sta, viatori, pohleď na tu krásu vůkol a ochraňuj ji.

              U nás doma

                Při cestě do Haček
                travnatý kopeček
                a z něho se dívá
                kamenný prst.
                Jak by on říci chtěl,
                cos možná nevěděl.
                Postůj tu, človíčku,
                třeba jen chviličku
                a rozhlédni se kolem.
                Vidíš tu krajinu, kopce i rovinu?
                Je to tvá rodná zem.
                Od jara až k zimě,
                zelení pokrytá,
                v každé té rostlince
                je síla ukrytá.
                Dívej se, dívej a třeba si zpívej:
                „Čechy krásné, Čechy mé,
                duše má se touhou pne."
                                                                                Marta Jelínková, říjen 2007