Kapitola: Z kroniky


Významná výročí v životě Vysokého Újezda


Tělocvičná jednota Sokol v Loděnici a ve Vysokém Újezdě



Vlevo Miroslav Tyrš (1832 - 1884), uprostřed znak České obce sokolské, vpravo Jindřich Fügner (1822 - 1865). (Na počest 100. výročí narození Miroslava Tyrše byla v roce 1932 pojmenována náves ve Vysokém Újezdě „Tyršovo náměstí“, ale název se neujal a doposud se zde stále říká a bude říkat „Ná návsi", nebo „Ve vsi".)

Tělovýchovná a vlastenecká organizace Sokol byla v Čechách založena v r. 1862, za zakladatele je považován její první starosta Jindřich Fügner a ideový a odborný vůdce (náčelník) Miroslav Tyrš, profesor dějin umění na Karlově univerzitě a Českém vysokém učení technickém v Praze. Oba byli dobří přátelé, nadšeně spolupracovali na společném díle a M. Tyrš se oženil s Fügnerovou dcerou Renatou (1854 - 1937), spisovatelkou a autorkou národopisných a tělovýchovných studií. První organizací byl Sokol pražský, po jeho vzoru začaly vznikat sokolské jednoty v dalších místech českých zemí a dokonce i mezi krajany v zahraničí a v zámoří. Básník Karel Hlaváček (1874 - 1898) věnoval Sokolům svoji první básnickou sbírku „Sokolské sonety" (1894), z níž oslavný sonet na J. Fügnera uvádíme pro vykreslení atmosféry té doby a jako podnět k úvaze, že se toho za uplynulých sto let zase tolik nezměnilo:

                     Jindřich Fügner

                     Ó, bratří! Nechtějte ni zisk, ni slávu,
                     sic kroky vaše povedou vás k scestí –
                     radš v zápasišti tužte svoje pěsti,
                     krev línou měníce ve žhavou lávu.

                     Tak jenom jednou v azur zvednem hlavu,
                     tak nám jen budou z trní růže kvésti,
                     tak na slovanské lípě ratolesti
                     zas nové vyraší – ni zisk, ni slávu!

                     Tak, Jindřichu, jsi volal na počátku,
                     když myšlénce Tvé zasvitalo ráno,
                     a hlas Tvůj neznikl ve prázdné hluši...

                     Však málo který dnes Tvou na památku
                     si vyryl ona slova ve svou duši;
                     i zisk, i slávu – kdybys řek’ – to ano.

V našich končinách se začaly prosazovat sokolské ideje koncem 19. století. V Loděnici byla Tělocvičná jednota Sokol založena v r. 1895 a v r. 1905 loděničtí Sokolové slavnostně otevřeli novou sokolovnu (na místě pozdějšího kina, dnes Společenský klub). Loděnický Sokol pak začal zakládat pobočky v okolí: v r. 1913 v Hostími, 1918 v Mezouni, 1919 ve Vysokém Újezdě, 1920 na Vráži a 1922 v Nenačovicích. Pobočky se postupně rozrůstaly a vznikaly z nich samostatné sokolské jednoty. Sokolské pobočky v Mezouni a ve Vysokém Újezdě se sloučily v samostatnou jednotu od 1. ledna 1922 a od r. 1933 pracovali zdejší Sokolové na vybudování své vlastní nové sokolovny, jejíž stavba byla dokončena v r. 1939. Dnes loděnická i újezdská sokolovna stále slouží, i když je pravda, že tělovýchova v těchto budovách nehraje hlavní roli. Dlužno však říci, že Sokolové byli a stále jsou lidé družní a společenští a sokolovny hned od svého vzniku vždy sloužívaly nejen jako tělocvičny, ale také jako taneční sály, kina nebo restaurace. Podrobnosti o historii Sokola ve Vysokém Újezdě viz http://www.vysoky-ujezd.cz
kapitola „Historie - Vysoký Újezd" a „Historie - Dopisujeme kroniku", o loděnických Sokolech viz [4, 21] v kapitole „Prameny, literatura" na těchto našich stránkách.



Sokolovna v Loděnici na fotografii z r. 1905. V r. 1938 byla přestavěna a zvětšena (dnešní Společenský klub).



Nerealizovaný návrh, jak by měla vypadat nová sokolovna Sokola Vysoký Újezd - Mezouň, se zachoval v mezouňské kronice. Jeho autorem byl na počátku 30. let minulého století akademický malíř bratr Jan Šustek, člen místního Sokola.



Od roku 1882 pořádal Sokol veřejná sokolská cvičení, kterým se říkalo „všesokolské slety". Tento záběr je z předsletového cvičení na nádvoří zámku ve Vysokém Újezdě v r. 1937.



Také v současnosti jsou v našich obcích Sokolové a sportovci vůbec protagonisty společenského dění. Starostou Sokola ve Vysokém Újezdě je Miloslav Kratochvíl ml. Na rybníku na návsi ve Vysokém Újezdě pořádají v zimě hokejová utkání s výtěžkem z dobrovolného vstupného na dobročinné účely (např. na konto „Bariéry" nebo pro postižené po povodních v r. 2002).



Fotbalový klub Sokola Vysoký Újezd byl znovuobnoven v r. 1984 (snímek z téhož roku) a funguje dodnes. Uprostřed trenér Miloslav Štrébl, zcela vpravo Jan Škopík.



Sokolové ve Vysokém Újezdě ve spolupráci s dalšími spolky, jako Československý červený kříž nebo Československý svaz žen pořádali v minulosti maškarní karnevaly (snímek asi z r. 2002), průvody obcí a jiná rejdění, doprovázená hudební skupinou „Rytmus", vedenou nynějším předsedou spolku „Tři habry" Pepíkem Vlasákem. Mladost - radost.

Sobota 23. ledna 2010 -
- turnaj v líném tenisu ve Vysokém Újezdě

Hokejový „Charita Cup 2008" na rybníku ve Vysokém Újezdě

Cyklistické „Poslední šlápnutí 2008"

Fotbalový MiniCup ve Vysokém Újezdě 26. července 2008

Maratónec z Vysokého Újezda

Hokejový Charita Cup, prosinec 2007


Počátky hrnčířské výroby ve Vysokém Újezdě

Vysoký Újezd a sousední Mezouň měly mocná ložiska hrnčířské hlíny, která přispěla svou jakostí ke vzniku dvěma hrnčířským dílnám. V Mezouni se těžba a prodej hlinky datuje kolem r. 1850. Ve Vysokém Újezdě byla budova pro hrnčířskou výrobu postavena v r. 1892 současně s hospodou Na Marjánce; oba tyto domy tehdy vystavěl mezouňský rolník Josef Čuba z č. p. 3. Oba domy byly původně na katastru mezouňském a byly v majetku pana Čuby, který na tomto pozemku dobýval hlinky.
(Dne 1. července 1982 se katastrální hranice změnila, aby oba zmíněné domy - v r. 1982 už bývalá hrnčírna i bývalá hospoda - mohly být napojeny na obecní vodovod ve Vysokém Újezdě. Potomci a příbuzní pana Čuby, pan Žáček mořinský dostal nové č. p. 113 a pan Kohlíček s hospodou Na Marjánce č. p. 115. Další jejich příbuzný, pan Žáček kladenský si postavil dům v katastru Vysokého Újezda v r. 1921 a dostal přiděleno č. p. 74.)
V újezdské hrnčírně vyráběli krásnou keramiku, jak je vidět na následujících snímcích. Starší syn Žáčkův Jaroslav absolvoval státní odbornou školu keramickou v Bechyni a z jeho rukou vycházely kusy nádobí, ozdobené pěknými malbami, hlavně vzory staročeskými. Vedle hotových výrobků prodávali také hlínu na výrobu šamotových cihel a pro kamnáře a pro malíře pokojů barevnou hlinku. V r. 1945 odešel Jaroslav Žáček do Teplic, kde vyučoval na keramické škole, ale už předtím, v r. 1935 se chopila těžby hlinky Marie Šnajdrová – tehdejší majitelka velkostatku ve Vysokém Újezdě; směnmistra dělal Karel Fatka z Vysokého Újezda. Od r. 1948 (zestátnění majetku rodině Šnajdrových) Karel Fatka v těžbě pokračoval jako soukromá osoba a zaměstnával dva dělníky. Na pozemku postavil dřevěnou boudu na sušení a drcení hlinky, kterou odvážel vlastním nákladním autem do Prahy malířům, drogeriím a také do jiných míst v okolí Prahy, do Berouna i Kladna. Od r. 1951 převzalo tento soukromý majetek Lidové keramické družstvo Keramo z Prahy a technickým vedoucím se stal bývalý nájemce a směnmistr Karel Fatka. Keramo těžbu rozšířilo a učinili dokonce pokus se skrývkou ložiska, ale brzy toho nechali, neboť ložisko bylo značně hluboko a přerušované stařinami. Takže bylo ekonomičtější dobývání klasickým způsobem, tj. kolmými šachtičkami. Dřevěná bouda na sušení a drcení hlinky v r. 1956 vyhořela od vadného topení v sušárně. Místo ní postavilo Keramo novou větší boudu na zděných pilířích, krytou eternitem. Bouda měla místnost jak pro vedoucího, tak pro dělníky s možností usušení pracovního oděvu, prostor pro skladování hlinky a též velkou plochu pro její vysoušení. Byl v ní umístěn elektrický drtič, místo pro skladování rozdrcené hlinky a přilehlá rampa pro nakládání hlinky na auta. V r. 1960 družstvo Keramo končí, boudu koupilo JZD „Přátelství" Mezouň – Kuchař za 39 745 Kčs a pokračovali v těžbě hlinky. Těžba byla ukončena v 70. letech minulého století.
(Zpracováno podle Monografie Hořovicka a Berounska, díl IV., s. 69 a podle Kroniky obce Mezouň.)

Následující fotografie jsou z rodinného archivu RNDr. Vladimíra Žáčka ml., komentářem opatřili Vladimír Žáček st. (*1933) a Vladimír Žáček ml. (*1962):



Rodina hrnčířského mistra Františka Žáčka, kolem roku 1900. Zleva: dcera Anna (provdaná Radová), manželka Marie Žáčková, vzadu dcera Františka (provdaná Moravcová), vpředu syn Ladislav, František Žáček, syn Jaroslav.



Hrnčíři na silnici před hrnčírnou na Vysokém Újezdě, v pozadí Kůlny (foto kolem roku 1900). Osoby se nepodařilo všechny identifikovat. Děti vepředu jsou nejspíš Ladislav Žáček (vlevo) a Jaroslav Žáček (vpravo). Menší muž (druhý zprava) je asi František Žáček.



Diplom, který dostal František Žáček za vystavenou keramiku na I. dělnické výstavě v Praze v roce 1902. Mladší čtenáře našich webových stránek upozorňujeme na bystu Karla Marxe (1818 - 1883) na sloupovém podstavci v pravé části diplomu. Dnes už ji hned tak někde neuvidíte.



V hrnčírně ve Vysokém Újezdě, rok 1925. Zleva: Ladislav Žáček, Ťoupal?, Hurt?, Jaroslav Žáček, František Žáček.



Na dvoře hrnčírny ve Vysokém Újezdě, rok 1925. Zleva: Jaroslav Žáček, Hurt, Josef Burian, Hurt?, Ladislav Žáček, František Žáček.



Mapa rozhraní katastrů obcí Vysoký Újezd a Mezouň. V červeném kolečku je hospoda Na Marjánce a hrnčířská dílna pana Františka Žáčka. Modře a zeleně jsou vyznačena místa těžby surovin.



Snímek vlevo je z r. 1970 (autor pan Bláha - kronikář v Mezouni) a vidíte na něm hrnčířskou dílnu a hospodu Na Marjánce. Na snímku vpravo je současný stav (2007) - bývalá hospoda Na Marjánce a místo zbourané hrnčířské dílny nový rodinný domek Žáčků mořinských.

Z obecní kroniky Mezouně [41]:
„Na konci mezouňského katastru u samé obce Vysoký Újezd stojí o samotě hostinec a bývalá hrnčírna. Hospodu tam postavil mezouňský sedlák Josef Čuba z č. p. 3, který byl třikrát ženat. Dovážel povozem malířskou a keramickou hlinku do Prahy, při těchto cestách se stavíval v Břevnově v hospodě Na Marjánce, známé všem povozníkům, kteří jezdili směrem k Dušníkům. Svoji nově postavenou hospodu taktéž pojmenoval Na Marjánce. Pojmenování se tak vžilo, že užívá se stále a pravděpodobně asi nezanikne. V hostinci byl taneční sál a kuželník. Byl hojně navštěvován občany z Vysokého Újezda i z Mezouně. Mnohdy se tam taneční zábavy hlučně i s rvačkami ukončovaly:

Na Marjánce, Na Marjánce,
tam se baletí,
facka přiletí,
hned zas odletí...

se tam zpívalo často. V roce 1950 tam bylo zřízeno státní kino, v roce 1956 hostinec zrušen. Hrnčírna zrušena v roce 1945."
Dnes je na domě bývalé hospody jen malá červená cedulka s názvem ulice: Na Marjánce.

Podrobnosti o historii hrnčířské výroby v Mezouni a ve Vysokém Újezdě najdete na obecních stránkách Mezouně: http://www.mezoun.cz


Založení hasičského sboru ve Vysokém Újezdě

Přelom 19. a 20. století musel připadat našim pradědečkům a prababičkám stejně hektický, jako nám připadá dnešní doba. Až se divíme, že měl někdo vůbec čas stavět kapličky. Politiky a vládce strašili anarchisté, literaturu ovládali dekadenti, stavěla se železnice, svět byl zadrátován telegrafem a telefonem, František Křižík v Čechách budoval nové elektrické dráhy, vznikaly nové továrny, hrnčírny, vodovody - to jsou jenom střípky, roztroušené na našich stránkách. Ta doba s sebou však přinášela jeden nový fenomén: lidé se sdružovali a vytvářeli spolky všeho druhu: tělocvičné, divadelních ochotníků, vojenských vysloužilců, spolky okrašlovací, krejcarové atd.
Rovněž tak v té době - na konci 19. a na začátku 20. století - u nás začaly vznikat spolky dobrovolných hasičů. Ten ve Vysokém Újezdě byl založen v r. 1902 a újezdským hasičům se podařil vskutku husarský kousek: už 105 let uchovávají a doplňují truhlici se všemi důležitými dokumenty o jejich spolku a činnosti. Postupně vás seznámíme s nejzajímavějšími z nich.



V Okresním archivu v Berouně se zachoval zápis ze schůze obecního zastupitelstva, sepsaný v obecním úřadě ve Vysokém Újezdě dne 15. ledna 1902 při schůzi obecního výboru a za přítomnosti dále podepsaných, z něhož citujeme:

„Bod 1. Dohodnutí se o utvoření sboru dobrovolných hasičů ve zdejší obci vzhledem k vyzvání okresním výborem v Berouně ze dne 8. srpna 1901.
Ad 1. Uznávaje přítomný obecní výbor důležitost sboru dobrovolných hasičů v obci, činí jednomyslné usnesení, aby se tento zřídil. Za touž příčinou budiž pan Jan Kreisel, majitel zdejšího velkostatku, deputací obecního výboru požádán, aby stříkačku požární, která ze všeho hasičského náčiní jest nejdražší a tudíž těžko se dá zřídíti, pro zamýšlený sbor hasičský zdejší prodal. Nepřistoupí-li k této podmínce, budiž požádán, aby tuto pro obec zapůjčil na dobu, než by se jiná opatřila. Kdyby ani na tuto druhou podmínku nebylo ze strany páně Kreislovy přistoupeno, nechť se zakoupí stříkačka nová. Do deputace zmíněné volí se pp Jan Špirek – starosta, Josef Sulánský, Jan Vodvářka a Marek Frankmann. Zároveň budiž po obci vyzvání k občanstvu ku přihlášení se za členy hasičského Sboru. Z přihlášených v příští schůzi obecní výbor pak vybere vhodné, obětavé a způsobilé osoby.
Skončeno.
Podepsaní: Jan Špirek – starosta, Marek Frankmann, Josef Sulánský, Antonín Jandák, Václav Klika, Josef Ženíšek, Jan Vodvářka, Jan Sojka."




V březnu 1902 obrželi újezdští hasiči z Císařského a královského místodržitelství v Praze dopis, sepsaný takovým krasopisem, až nám to připadá tak trochu nečitelné. Stojí v něm: „Panu Marku Frankmannovi a soudruhům ve Vysokém Újezdě. C. k. místodržitelství nezapovídá v základě zákona ze dne 15. listopadu 1867 o právu spolčovacím utvoření se spolku pod názvem Sbor dobrovolných hasičů ve Vysokém Újezdě se sídlem ve Vysokém Újezdě dle obsahu stanov dne 13. února 1902 zde došlých." Z dalšího textu vyplývá, že újezdští hasiči už mohou používat prapor, buben a trumpetu, nikoliv však nosit hasičskou uniformu - o to budou muset zvláště požádat. To nevadí, hasiči neváhali a ještě v březnu stihli svolat 1. valnou hromadu na Velikonoční pondělí, které v r. 1902 připadlo na 31. března. Pozváno bylo 34 lidí a originál pozvánky se zachoval:



Na programu valné hromady 31. března 1902 bylo zabezpečení hasičské výzbroje ve spolupráci s obecním zastupitelstvem, stanovení členských příspěvků a volba hasičských funkcionářů. Představenému hasičů se tehdy říkalo starosta a byl jím zvolen kupec a hospodský Václav Klika z Vysokého Újezda č. p. 21, jednatelem Karel Honzík. Zakládajících členů bylo celkem 27 a členský roční příspěvek byl stanoven na 2 koruny.



Znak „Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého", která podporovala v té době sbory dobrovolných hasičů.



Nákres čtyřkolové motorové hasičské stříkačky z přelomu 19. a 20. století. Motor poháněl pouze čerpadlo stříkačky, celý stroj byl tažen koňmo [39].



Hasiči před 100 lety. Snímek z památníku Františka Vejdělka [39].



Toto je pozvánka k 5. výborové schůzi hasičů ve Vysokém Újezdě a hlavním bodem programu byla příprava slavnosti svěcení stříkačky. Z listin jsme vyzkoumali, že stříkačku zapůjčil majitel velkostatku J. F. Kreisel, který o to byl deputací požádán, a její slavnostní vysvěcení proběhlo 13. července 1902 ve 14 hodin odpoledne na návsi ve Vysokém Újezdě, kde za tím účelem byla vystavěna tribuna pro vzácné hosty. Okresní hejtmanství v Hořovicích při této příležitosti vydalo povolení k veřejnému průvodu, ale nepovolilo žádné vylepování a rozšiřování plakátů.
Vlastní čtyřkolovou ruční stříkačku, podobnou té, která je na jednom z předchozích obrázků, ale s ručním pumpováním, si újezdští hasiči zakoupili v roce 1905, takže jsme tu měli v té době stříkačky dvě.



V archivní truhlici újezdských hasičů se dochovala také tato tištěná pozvánka ke slavnosti svěcení stříkačky - ale v Úhonicích. Konala se 24. května roku 1903, program byl na tehdejší dobu obvyklý: ráno mše svatá, pak vysvěcení stříkačky, udílení diplomů a následovala taneční zábava, na kterou bylo vstupné: hasič ve stejnokroji 1 korunu, dámy 40 haléřů, ostatní korunu šedesát.



X. sjezd hasičské župy okresu Berounského se konal v neděli 16. července r. 1905 na Mořině. Z pozvánky, jejíž část je na obrázku, je patrno, že v té době již existovaly hasičské sbory ve 35 obcích v našem okolí. Nejstarší z nich je berounský (založen r. 1875), nejmladší v Tmani (založen r. 1905).
Sjezd byl zahájen v 7 hodin ráno mší svatou, pokračoval vítáním hostů, přednáškou na téma „Hasič - jeho význam", cvičením, valnou hromadou ve škole a taneční zábavou v hospodě.
V Bubovicích byl hasičský sbor založen v r. 1891, v Kozolupech 1894, v Loděnici 1898, v Mezouni 1899, v Kuchaři 1904. Počet zakládajících členů se pohyboval ve většině obcí naší župy od 15 do 25 (župa = vyšší správní celek se sídlem v Berouně).

Přehled starostů a předsedů hasičského sboru ve Vysokém Újezdě

„Šéf", představený hasičů se nazýval od počátku starosta, od roku 1952 předseda, a nyní je to zase starosta. Starosta, jednatel i velitel byly vždy samostatné funkce. Při volbách se volil dále místostarosta, pokladník a vzdělavatel (kulturní referent). A podle velikosti sboru byly rozdělovány další funkce (nezávisle na volbách) a byly to např.: stříkačník, hudec - ten měl na starosti vyhlašování poplachu, pořadatel, zbrojmistr, samaritán, lezec, pobočník, revizor účtů a hasič v záloze. Mezi sebou navzájem se hasiči původně titulovali „přítel“, kolem roku 1930 se oslovovali „bratře“. Prvním hasičským starostou ve Vysokém Újezdě byl hostinský Václav Klika.

Od roku
1902 Václav Klika, hostinský
1905 Antonín Jandák, pekař
1914 Josef Ženíšek, sedlák
1919 Josef Vlasák, sedlák
1928 Jan Dvořák
1930 Josef Vlasák, sedlák
1945 Václav Jansa
1946 František Stibor
1949

Jan Prek (od r. 1952 už ne jako starosta, ale předseda, a nikoliv hasičů, nýbrž požárníků)
1953 Josef Vlasák ml. (*1907)
1960 Jan Prek
1963 Václav Fatka ml. (*1923)
1963 Václav Fatka st.
1964 František Veselý
1968 Jan Prek
1969 Václav Fatka ml.
1972 Václav Fatka st.
1973 Miroslav Sloup
1978 až 1982 není žádný zápis. Poslední záznam je z 13. 3. 1984.
1995

Miroslav Sloup končí, nemá nástupce, tak předává svůj „úřad" svým nadřízeným v Berouně
2005 Jaroslav Wágner obnovuje hasičský sbor ve Vysokém Újezdě.



Roku 1900 byla v Brně založena Hasičská vzájemná pojišťovna, jeden z nejstarších pojišťovacích ústavů na území Čech a Moravy. Její zakladatelé správně využili konjunktury hasičských sborů v té době a během několika let se stala Hasičská vzájemná pojišťovna velmi populární. Dodnes můžeme na starších domech vidět ozdobnou tabulku hlásající, že majitel tohoto domu jej nechal pojistit „u hasičů" (obr. vlevo). Po r. 1948 byla Hasičská vzájemná pojišťovna zrušena, ale v r. 1992 Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska opět obnovena (logo na obr. vpravo) [40].



Za německé okupace, v protektorátu Čechy a Morava během 2. světové války byla účetní hasičská kniha vedena dvojjazyčně. Ze zápisů v ní vyplývá, že během roku 1942 obdrželi hasiči na činnost finanční příspěvek od Obecního úřadu 3280 korun. (Pro srovnání: služební cesta do Berouna je tu vyúčtována za 25 korun, požární zápisník za 15 korun.)



V roce 1967 při příležitosti 65. výročí založení hasičského sboru ve Vysokém Újezdě si hasiči vyrobili tohle tablo. Napočítáme, že tu tehdy bylo 31 hasičů. Tablo viselo dlouhá léta v hospodě „U Neradů", později nazývané „U Bati" (kdysi, ve 30. letech minulého století „U Špirků"). Nyní je uschováno v hasičské zbrojnici, protože hospoda už bohužel zanikla.



Polovina současného hasičského sboru ve Vysokém Újezdě, obnoveného (po desetileté pauze) v roce 2005 zásluhou Jaroslava Wágnera. Zleva: Petr Janda, Jaroslav Wágner - starosta hasičů, Vojtěch Kutheil a Jan Sloup. Další čtyři členové sboru, kteří nejsou na snímku: Tomáš Blažek, Petr Dolan, Jiří Góra a Martin Svárovský.



Újezdští hasiči při slavnosti „Loučení s létem" (podrobnosti v kapitole Zvyky a tradice) na újezdské návsi v sobotu 15. září 2007.

Újezdští hasiči mají od podzimu 2007 svoje vlastní webové stránky, na kterých se dozvíte více a aktuálně: http://www.hasicivysokyujezd.estranky.cz

Zavedení elektrického proudu do Vysokého Újezda

16. duben 1927: Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud (z písničky Elektrický valčík od Zdeňka Svěráka). Citujeme z Monografie Hořovicka a Berounska, díl VI, str. 471: „Elektrický proud se do obce dodává z elektrárny Elektrického svazu okresů středočeských. Svítiti se počalo 16. dubna 1927. Podnik byl zřízen nákladem 1 300 000 K (korun). V roce 1927 bylo 80 odběratelů (téměř 100 %) na světlo a 11 odběratelů na pohon. Za 1 kW se platilo při světle 3,80 K a při pohonu 2,50 K. K veřejnému osvětlení sloužilo 15 lamp po 100 svíčkách."

Do Vysokého Újezda dodával elektřinu „Elektrárenský svaz středočeských okresů, s. r. o., Praha" (založen r. 1917). Ten zpočátku neměl své vlastní elektrárny a elektřinu nakupoval, hlavně z elektrárny v Rynholci na Rakovnicku. Po vzniku ČSR, v roce 1919 byl vydán „Zákon o soustavné elektrizaci země", na svoji dobu velmi moderní, a od té doby tu byl elektrický rozvod do obcí a vesnic s napětím 380/220 voltů s kmitočtem 50 Hz, jak ho v podstatě používáme dodnes. Až v r. 1925 uvedl tento Svaz do provozu své vlastní dvě malé vodní elektrárny, a sice na řece Sázavě v Krhanicích a v Nespekách.



A takhle se stavěly ve 20. letech minulého století stožáry rozvodu vysokého napětí (22 kV), přivádějící elektřinu k transformační stanici a dále do Vysokého Újezda. Srovnejte tuto technologii se stavěním májky na naší návsi v současné době podle obrázků v kapitole „Zvyky a tradice".

V roce 1967 byl ve Vysokém Újezdě zrekonstruován rozvod elektrického proudu. V říjnu 1967 byly vyměněny všechny staré dřevěné sloupy a nahrazeny železobetonovými, byly vyměněny nástřešníky i dráty.


Bývalá synagoga ve Vysokém Újezdě



Obecní kronika Vysokého Újezda z roku 1922 (kronikářem byl tehdy pan Otto Tůma, učitel zdejší školy) zaznamenala: Již v roce 1846 uvádí se v obci 6 domů židovských se 73 obyvateli - židy. Židovská modlitebna zde bývala nejprve v soukromí v č. p. 47 (dnes - r. 2007 - tuto nemovitost vlastní Karel a Martina Bernardovi), poté v č. p. 9 (v r. 2007 majitelka Jaroslava Sosíková), později se za sebrané peníze postavila nová budova s č. p. 54; tato budova byla odevzdána k vykonávání náboženských úkonů židovských v roce 1877. I když byla budova začátkem 20. století předána k bydlení, stále se tam říká „V kostelíčku" a dnes tam bydlí Zdeněk a Hana Kolingerovi (viz obr. nahoře).


Založení poštovního úřadu ve Vysokém Újezdě

Po vzniku ČSR v r. 1918 poštovní spojení s naší obcí obstarával poštovní úřad v Dušníkách (Rudná). Od 1. ledna 1926 byl Vysoký Újezd přidělen do obvodu poštovního úřadu v Tachlovicích, odkud denně přijížděl listonoš na kole a kromě dopisů tímto způsobem doručoval i balíky.



Samostatný poštovní úřad byl ve Vysokém Újezdě zřízen v roce 1957. Pošta byla umístěna v č. p. 1, tedy v zámku na návsi, vchod byl z průčelí zámku a byl poněkud barbarsky vytvořen z původního okna (viz obrázek vlevo). Místnosti tam byly nevyhovující, studené a vlhké. Po dohodě pošty s Národním výborem se sdružily finanční prostředky a v roce 1978 se začala stavět nová společná budova, která byla 20. prosince 1980 slavnostně otevřena a uvedena do provozu. Ta má v přízemí poštu a v prvním poschodí dnes Obecní úřad, původně Místní národní výbor. Hodnota díla tehdy byla 916 tisíc korun (viz obrázek vpravo). Prostory pro poštovní úřad byly zredukovány a z jedné místnosti pošty je v současné době školní družina.

Z výstavby vodovodu a kanalizace ve Vysokém Újezdě

Pohled na náves ve Vysokém Újezdě (červenec 2007). Jak je vidět, Vysoký Újezd stojí na vápencové skále a položit tady kanalizaci a vodovod spíše připomíná práci v kamenolomu. Balvany, které lemují a zpevňují lesní cestu kolem studánky a budoucí kapličky „U tří habrů", pocházejí právě z újezdské návsi.