Kapitola: Beletrie


Portrét Františka Nečáska

Při testování, co všechno umí Google, jsme objevili portrét spisovatele Františka Nečáska, autora románu Tři habry, jehož děj se odehrává kolem našich Tří habrů v době, kdy tu ještě nestála kaplička sv. Antonína. O F. Nečáskovi a jeho díle si můžete přečíst na těchto internetových stránkách v kapitole „Beletrie“. Ale portrét F. Nečáska tam dosud žádný nebyl.
František Nečásek (20. 8. 1811 - 8. 9. 1889) se narodil ve Vysokém nad Jizerou. Studoval v Praze filozofii, bohoslovectví a práva. Během studií se seznámil s Karlem Hynkem Máchou. Pracoval jako úředník v Praze, ale léto trávíval ve Vysokém nad Jizerou, kde mu přezdívali „První vysocká vlaštovka“. Knižně vydal: Sňatek na smrtelném loži (1867), Mileva: Obrázek z Hruboskalska (1869), Jitrocí (1872), Ruská kněžna (1874), Malvína (1876), Marie (1883) a Tři habry (1870 na pokračování v časopise Světozor, pak knižně rovněž 1870 a 2. knižní vydání r. 1928). [83]


Už vyšel kalendář „Berounsko na starých pohlednicích 2014“

Je plný krásných historických pohledů z našeho okolí, zakoupili jsme ho za 85 Kč v Městském informačním středisku na Husově náměstí v Berouně. Ale jistě ho budou mít i jinde, každoročně bývá k dostání např. v obchodním středisku Loděnka na Husově náměstí v Loděnici. Také je možno si ho objednat na telefonu 602 611 344 nebo mailem: solt@seznam.cz.


Tříhabrová haupttrefa v nenačovické hospodě

Koncem září 2012 nás v hospodě „Obecná škola“ v Nenačovicích oslovil náš tamní kamarád Petr: „Mám doma něco, co by vás mohlo zajímat: prastarý časopis, kde píšou o studánce U Tří habrů.“ A za chvíli nato už jsme listovali svázaným a zažloutlým ročníkem časopisu Světozor z roku 1870!

Je to 12stránkový týdeník formátu přibližně A3, předplatné na jeden měsíc stálo 54 krejcarů, na čtvrt roku 1 zlatý a 60 krejcarů. Časopis vydával v Praze JUDr. František Skrejšovský s redaktorem Ludevítem Bouskem. Jejich Světozor by se snad dal vzdáleně přirovnat k dnešnímu časopisu 100+1 ZZ. Tehdy ale bylo běžné, že v časopise vedle zajímavostí ze světa i z domova vycházely na pokračování romány a povídky našich i cizích spisovatelů - něco na způsob dnešních TV seriálů, ovšem na mnohem vyšší úrovni. A tak se do Světozoru dostal i krátký románek s názvem Tři habry od Františka Nečáska (1811 - 1889) ještě před tím, než byl vydán knižně (pro velký úspěch v časopise vyšel knižně operativně ještě před koncem roku 1870).

Toto je ukázka z prvního dílu Tří habrů v časopise Světozor. To bylo 8. dubna 1870, závěrečná část vyšla v posledním červnovém čísle r. 1870.
Románek Tři habry Františka Nečáska pojednává o lásce a strastech Růženky a Vojtěcha z Chrustenic, kteří si U Tří habrů slíbili věrnost. Podrobnosti o této knížečce najdete na našich stránkách v kapitole „Beletrie“.

Také ilustrátoři časopisu Světozor stojí za pozornost. Například 10. pokračování Tří habrů v časopise Světozor je doprovázeno kresbou Františka Ženíška (1849 - 1916) s názvem Umdlený čtenář (viz obrázek). Ženíškovy obrazy zdobí Národní divadlo, Národní muzeum ad.


Vyšel nový kalendář „Berounsko 2013"

V říjnu 2012 vyšel kalendář na příští rok se starými pohlednicemi z našeho okolí. Koupili jsme ho v knihkupectví na náměstí v Berouně za 85 Kč, ale je možné si ho objednat na tlf. čísle 602 611 344 nebo e-mailem na adrese: solt@seznam.cz

Stavba vodovodu na pohlednici z Bzové z roku 1929.

Loděnice v roce 1909.

Vysoký Újezd v roce 1909.

Mořina v roce 1931.

Bývalý zájezdní hostinec Boubová v roce 1929.


Kalendář na rok 2012 se starými pohlednicemi z našeho okolí

Rok 2012 je přede dveřmi a na náměstí v Loděnici, v obchodním středisku Loděnka u naší tříhabrové sponzorky Aničky Žáčkové si můžete zakoupit krásný stolní kalendář pro příští rok, plný obrázků od nás i z našeho okolí:

Kozolupy a Karlštejn v roce 1924.

Loděnice v roce 1934.

Trněný Újezd v roce 1917.

Kalendář si můžete objednat i k dodání poštou, a sice na adrese: solt@seznam.cz nebo telefonicky: 602 611 344.


Občanské sdružení Tři habry Vám přeje láskyplné Vánoce a nový rok 2012



Nažky habru U Tří habrů

                

Jablko roku


Zase nám dozrálo
na větvích
vánočních svátků

Krájíme s napětím
na dvě půlky
a věříme ve šťastnou hvězdu
v jeho středu

aby nás vedla celý rok
jak kdysi pastýře
k betlémskému chlévu.
Jiřina Leitnerová, Vráž u Berouna


Kalendář na rok 2011

S blížícím se nadcházejícím rokem 2011 se už objevily na trhu nové kalendáře všeho druhu. Nás zaujal mj. kalendář s názvem „Berounsko na starých pohlednicích“:

Obsahuje přes 50 historických pohlednic z těchto končin se stručnou historií našich obcí. Zakoupili jsme ho v Informačním středisku MÚ v Berouně na náměstí vedle radnice.

Vysoký Újezd je v kalendáři zachycen na pohlednici z r. 1937. Pokud máte o kalendář zájem a nenatrefíte na něj v některé prodejně, můžete si ho objednat mailem na adrese: solt@seznam.cz, www.stolni-kalendare.cz


Vyšla nová kniha o historii Vysokého Újezda a jeho okolí

Při příležitosti oslav výročí našich obcí právě vyšla kniha s názvem „700 let obce Vysoký Újezd, 725 let obce Kozolupy, 1310 - 2010“. Na obrázku vidíte titulní a zadní stránku její obálky. Napsala ji Věra Vlasáková z Vysokého Újezda a kniha byla prezentována při příležitosti pouti ke kapličce sv. Antonína U tří habrů v sobotu 12. června 2010.
Kniha je formátu A5 a na 150 stranách zachycuje historii obcí Vysoký Újezd, Kozolupy a Kuchař a v nejrůznějších souvislostech také jejich okolí. Podklady pro tuto knihu autorka shromažďovala z archivů po 20 let a najdete v ní historická fakta nejen rázu komunálně-politického a genealogického, ale i řemeslného, kulturního, sportovního a spolkového. Vše provázeno více než stem barevných i černobílých obrázků.
Zájemci si mohli knihu zakoupit při oslavách 700. výročí založení obce v sobotu a v neděli 19. a 20. června 2010 ve stánku Tří habrů na hřišti ve Vysokém Újezdě; jinak je možno si knihu koupit přímo u Vlasáků doma - na návsi ve Vysokém Újezdě, č. p. 5.


Rok 2010 - 200 let od narození Karla Hynka Máchy

Před 200 lety, 16. listopadu 1810 se narodil básník lásky a našeho kraje, Karel Hynek Mácha. Letošní máj nám připomněl toto výročí s předstihem. Protože Mácha vyhledával romantická místa a prokazatelně navštěvoval křížek na skále nad Svatým Janem, dedukujeme, že znal i studánku U tří habrů (kaplička tu za jeho života ještě nestála).
Náš portrét K. H. Máchy je převzat z [63].

                                                             Promiňte Mistře, že vyrušuji,
                                                             ale byl jste to vy, kdo rozkázal
                                                             všem nedočkavým v květnu:
                                                             Je pozdní večer,
                                                                    je čas lásky!
                                                             A nebylo mnoho těch, kdo neuposlechli
                                                             tento něžný povel.
                                                                                                     (Jaroslav Seifert, úryvek z básně Květen, 1972)



Co nás pojí s velikány?
Aneb: Vhodný vánoční dárek - kniha „Krajinou Karla IV."

V září 2009 vyšla kniha panoramatických fotografií Vladimíra Glasera s názvem „Krajinou Karla IV." Obsahuje 111 fotografií z našeho nejbližšího i vzdálenějšího okolí - podle toho, jak Karel IV. cestoval a kde sídlil. V každém případě je to naše krajina a naše vlast stejně jako Karla IV.

Lužce - kaplička na okraji vsi v listopadu. Ve 14. století zde tato kaplička asi nestála, ale Karel IV. tudy určitě jezdíval... Obec Lužce už v té době existovala, jak dosvědčuje Vojtěch z Lužců (r. 1367) [pramen 46].

Vráž, obec nad Berounem, pohled ze Špičatého vrchu nad Bubovicemi. Od poloviny 14. století patřila Vráž ke Karlštejnu a naši vojáci odtud z věže střežili cestu ku Praze.

Panoramatický pohled na Loděnici od severu, z úbočí kopce Hřeben. Na obzoru vlevo od komína bývalých Gramofonových závodů (dnes Digital Media) jsou Hačka, vpravo od komína je kopec Kolo. Ten byl za dob Karla IV. holý, zalesněn až na konci 19. století loděnickým „Okrašlovacím spolkem". Tři habry jsou v lese za obzorem, malý kousek vpravo od komína.

Knihu „Krajinou Karla IV." je možno si objednat a zakoupit na adrese: www.krajinoukarla.cz, dále na obecních úřadech v obcích, příslušejících do mikroregionu Pláně, a v některých knihkupectvích na Berounsku. Je v ní také krásný panoramatický záběr poutního místa U tří habrů. (Cena knihy je asi 300 Kč.)


Kalendář na rok 2010

Od října 2009 byly na trhu kalendáře pro rok 2010. Mezi nimi jeden stolní kalendář, věnovaný našemu kraji, s názvem „Berounsko". Na každé stránce obrázek některého nám blízkého a milého místa. V lednu jsou obrázky z Vysokého Újezda a z Kozolup, v květnu Kuchař, v září Loděnice a Svatý Jan pod Skalou.

V kalendáři je uvedena stručná historie všech obcí. Zakoupili jsme ho v obchodním domě Loděnka na náměstí v Loděnici za 78 korun. Jinak je možno si ho objednat na adrese: solt@seznam.cz


Oprášíme téměř zapomenutou, 140 let starou knížku o Třech habrech

František Nečásek (žil v létech 1811 až 1889) vydal knižně několik povídek: Mileva - Obrázek z Hruboskalska (1869), Jitrocí (1872), Ruská kněžna (1874), Malvína (1876), Marie (1883). V roce 1870 vydal knížečku s názvem „Tři habry“, která se přímo vztahuje k místu, o něž naše občanské sdružení „Tři habry“ nyní pečuje. Zatím se nám nepodařilo získat exemplář 1. vydání této knížky, ale 2. vydání z roku 1928 je již dostupnější a zde jsou z něho ukázky:


Hlavními hrdiny příběhu „Tři habry“ jsou Vojtěch a Růženka. Přes všechna protivenství láska, kterou si slíbili „U tří habrů“, zvítězila, kniha končí svatbou a zde je úryvek, jak to „U tří habrů“ viděl F. Nečásek v druhé polovině 19. století:

    ................................. Vojtěch se probudí z nemilého sna; spaltě dlouho, nebo slunce již vysoko nad Ovčákem svítí; a vzpomena na tři habry, o kterých se mu zdálo, a na Růženu, která včera si přála, aby k nim šel, vstane, doprovodiv oráče na pole nařizuje, co vykonat má, a sám jde ke třem habrům.
Vystupoval nahoru na Kolo, podlouhlý to vrch beze stromoví, kde toliko sem tam jalovec roste a ovce se pasou, dopravil se klopotně na temeno a pustil se lesem pod Kolem na druhé straně se rozprostírajícím, kde smrky, borovice a břízy rostou, někde i modřín, a kde okřídlení zpěváčkové švitoří.
    Straka na vršku jedle zaštěbetá a nad háj se vznese. Vojtěch popojde stromovím; není tu nikoho, nebo sem mimo hospodáře kmeny porážejícího málo kdo zabloudí, leda mládenci a panny o svátcích, aby spatřili ty tři starochy, ty pravěké habry, o kterých prababička vypravovávala, že se nemění, divíc se, kterak po staletích posud nezanikly. Bázlivě přistupuje a s hrůzou pohlíží Vojtěch na posvátné tři habry. Nejstarší zasmušilý a škaredící se habr stojí u cestičky. Marně bys hledal větve a listy, nemá jich, stojí tu jen zpuchřelá dutá peň, jako zvětralý pomník nad hrobem, a pod jeho kořeny prýští se ze země mohutný čistý pramen, čilý život z mrtvoly, který dále co potůček odtéká. Na strašlivém tomto habru jsou všeliká jména a nápisy vyřezány, bývá totiž navštěvován mimo žíznivé žence zvláště dívkami a mládenci, nebo když prý čisté studené vody se napijí, věrnosť sobě slíbí, láska jejich všem navzdorům odolá. Na poděkování za vyslyšené prosby zavěsili milenci na pradědu habru mnoho věnečků a obrázků.
    Na blízku vlevo stojí druhý habr, též zcela zpuchřelý, jen několik silných větví má, jež co rámě k nebi pozdvihuje, volaje: „Smiluj se nad starcem, jenž brzy do hrobu klesne!“ Oba habry nemají na sobě ani lístečku zeleného a byly by dávno vymýtěny, kdyby nepožívaly v okolí vážnosti takové, že jim nikdo neublíží, nikdo sekerou do nich tnouti se neodváží a lidé čepice smekajíce úctu jim vzdávají. Třetí habr stojí níže, jest taktéž prastarý, jen že ze suchých větví několik zelených listů vyráží. Vůkol svěží, zelenající se a radostně hlaholící háj a tu tři kostlivci, odumřelí tři habrové; kdož by jich neznal, kdož neví o studánce u tří habrů, kterouž Vojtěch s Růženou již mnohokráte navštívili.
    „Přijde-li Růžena?“ klade sobě Vojtěch otázku a aby ji přicházející pozorovati mohl, ukrývá se stranou v houšti, kde je ticho a jen někdy osika zašuští a sýkora zapípá. Čeká. „Což nepřijde Růžena?“ vzdychá Vojtěch, „vždyť mne sem vyzvala“.
    Kterak by mohl pochybovat. Tam dole vedle potoka bělají se mezi smrčím šaty; je to Růžena; přibližuje se, přistupuje k habru, pod nímž pramen se prýští, ohlíží se na vše strany a nikoho nespatřivši kleká, oči modré prosebně k habru obrací, spíná ruce i modlí se. .................................

(Konec citátu)



Katalogový lístek se záznamem o knize Tři habry z Národní knihovny v Praze.



Lahůdka pro nostalgiky




Od začátku prosince 2007 je na trhu knížka s názvem „Berounsko na starých pohlednicích" od autorů Petra Čapka a Petra Prášila. Na 276 stranách je několik set starých pohlednic z 87 obcí Berounska (tedy i z Vysokého Újezda, Loděnice, Kozolup, Kuchaře, Bubovic, Svatého Jana pod Skalou, Lužců atd.) z konce 19. a začátku 20. století. Kniha má po všech stránkách vynikající úroveň - pohlednice mají bohatý a zasvěcený komentář, vše provedeno na křídovém papíře. Kniha je k dostání v knihkupectví v Berouně, my jsme ji zakoupili na Obecním úřadě v Loděnici za 330 Kč.



Následující tři krátké básně napsala Marta Jelínková, nejstarší rodačka z Vysokého Újezda (narozena 25. 12. 1916)

Vyznání lásky rodnému kraji, přírodě, životu a lidem

Až budu tam nahoře stát před Ním,               
Budu mlčet, neboť On všechno ví.               
Jak žila jsem na zemi.               
Ne v hříchu a ne svatě.               
Budu stát, ruce spjaté, duší prosit.               
Pane, odpusť mi.               
Pošli mě zpátky na zemi,               
Do rodného mého kraje,               
Pane, stýská se mi!               


Můj rodný kraj, tam, kde každý kámen u cesty znám,
můj rodný kraj, v něm nikdy necítím se sám,
všechno tu mluví rodnou mou řečí,
všechno je známé, pole i lesy.
Je to můj rodný kraj.
Zrosená rána, zjara květ stromů,
podzimní mlhy, nebeských zvonů.
Slyším je zvonit v šumění větru,
v sedmikrás v trávě, v korunách stromů.
Můj rodný kraj.
Branžovská skála, večerní nebe,
červánků obraz nad ní se klene,
čekanky u cest s nebeskou modří,
všechno je stejné, jak v letech dětství.
Jen člověk stárne, smutek v duši,
všemu dát sbohem, odejít musí.


Šla jsem do polí, jarní vítr vál, čechral osení, v travinách si hrál.
Chvíli laškoval, chvíli byl i zlý, silné větve k zemi ohýbal.
Stářím křehká jsem, ubylo mi sil, ač zlý - ke mně hodný byl.
Já ho dobře znám, s ním si povídám.
Jak jsem se těšila, až z jihu přiletí a celý tenhle kraj ovane v objetí.
Stromy budou kvést a jaro bude zas,
snad ještě uvidím z osení růsti klas a možná uslyším, co dávno dobře znám,
ten zvláštní země šum, když jaro přijde k nám.


Eliška Krásnohorská

V roce 1887 vydala Eliška Krásnohorská (1847 - 1926) sbírku básní nazvanou „Letorosty“ a v ní báseň „Svatá studánka“. Báseň má 35 slok, s omluvou Elišce Krásnohorské jsme vybrali jenom následujících 14, ale celá kniha je dostupná pro zájemce na [20].

Svatá studánka

Ten vonný hvozd, ten mechovitý dolík,
tu bublavé v něm zpěvánky –
ba nevím, co bych milovala tolik
jak vás, vy lesní studánky!

Ta nejkrasší, co z pohádek jsem znali
neb z malovaných obrázků,
zde stříbro své i perly z jamky valí,
kde ustláno má z oblázků.

Jak dětský sen se modré nebe směje
v ten stinnojasný útulek,
a mladost tvá si ve studánce pěje
svůj nápěv k hudbě žežulek.

I prší sem, v drn květný pod sosnami
roj zlatých světel z oblaků;
les, pohan starý, šumí pověrami
z té hloubky plné zázraků.

Ba věřím, co mi vece sivý hajný,
an s pozdravem se zastavil,
že ve studánce lék se řine tajný,
jenž mnohý bol již uzdravil.

Ať duše zabolí, ať choré tělo,
byť v krvi mráz či oheň plál,
kdo vodou tou si svlaží rty neb čelo,
jak omlazen jde odtud dál.

Kdys holoubek – byl špatnou ranou skolen –
zde s prostřelenou perutí
se topil již, v tom silen zas a volen
se vznášel v nebes klenutí.

Tu na ten smrk, zde mezi všemi obry
ctný po výšce i po věku,
jsem obraz dal, by pramének ten dobrý
byl matce boží ku vděku.

Zde jest můj chrám. Hlas boží slyšitelný
v tom šumu vlá, v tom bublání,
ba neslyšel jsem z žádné kazatelny
tak úžasného hloubání.

A nejen zde! Nechť lidé věří málo,
však smlčte to – jde o pověst! –
já věřím, byť se vám to divno zdálo,
že každý pramen svatým jest.

Jak říci to? Vždy cos tu volá ke mně:
Zde zázrak jest, zde, synu, kleč!
Bůh otevřel zde srdce matky země,
zde mateřskou slyš její řeč...

Plyň svatý zdroji mateřského slova!
Tys národ vzbudil v lepší los,
ó pěj a proudi, hoj a vzbouzej znova
a kapkou jen mou píseň zros!

Též ke mně zvuk tvůj nevýslovně sladký
vždy mocnou mluví velebou,
a na vždy obraz velké, svaté matky
jsem zavěsila nad tebou!

K ní poklekám! A taká víra ve mně,
a tak tvých divů plna jsem,
ty studánko! že nebesa i země
tvým vroucím zní mi ohlasem.

                          (Ze sbírky Letorosty, vydáno 1887)


Josef Václav Sládek (1845 - 1912)



Lesní studánka

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.

Z květomluvy: Kapradí: Miluji tě od prvního spatření.
Z květomluvy: Vřes: Kdykoli jsem sám, vzpomenu si na tebe.
Z květomluvy: Javorový list: I když se hněváš, jsi stále roztomilá.


             Tři habry

                Už dávno větve jiných habrů se sklánějí nad studánkou a vodou křišťálovou
                a jiskřivý pramen dál teče do údolí jako před dávnou dobou.
                Byla tu kaple, kaplička, docela maličká,
                chránila vodu, by čistá byla a každého, kdo pít chtěl, osvěžila.
                Čas vzal a změnil mnohé, studánka dál je,
                přikrytá deskou z cementu, a nikdo neví, co se tam děje,
                jak bylo vidět z kaple oblouku.
                Snad každý, kdo tu prošel, se chvíli zastavil,
                vodičky se napil, očima pohladil.
                Věřím, že každý přál by si vidět kapli,
                jak dřív tu stávala a dávné staré časy tušit nám dávala.
                                                                               
                                                                 Marta Jelínková, červenec 2007


Stáří

Stáří je smutná písnička,
která se těžko zpívá.
Stáří je jenom chvilička,
co nám tu ještě zbývá.
Za plotem číhá šedý mrak,
temný a nekonečný.
Kdo ví - co bude pak,
až tahle píseň skončí.

Stáří je smutná písnička,
avšak očistec prý je dočasně uzavřený.
Peklo je přeplněno
a do ráje berou jenom čisté tělo.
Já nežila jsem jenom svatě.
Proto tu čekám, v rodném kraji,
až bude očistec otevřený.
Těším se s kameny, se stromy,
obláčkem na nebi, květinkou u cesty.
Čekám tu, čekám, nežehrám,
celý tenhle kraj laskavě objímám.

                                                                Marta Jelínková, březen 2008


                                                               Stromy

                                                                                 Stromy, ti zpěvní věštcové,
                                                                                 jsou plny divů, plny krás,
                                                                                 ať do stříbra je halí mráz,
                                                                                 ať západ v pruhy nachové.

                                                                                 Ať v ptactva písni májové,
                                                                                 ať vichrem se jich lupen třás’,
                                                                                 stromy, ti zpěvní věštcové,
                                                                                 jsou plny divů, plny krás.

                                                                                 Už chápu, naši otcové
                                                                                 proč ctili lípu, habr, vaz,
                                                                                 a věřím, že je v chrámy zas
                                                                                 vyklenou příští věkové.
                                                                                 Stromy, ti zpěvní věštcové,
                                                                                 jsou plny divů, plny krás.

                                                                                                       (Jaroslav Vrchlický, ze sbírky Dojmy a rozmary, 1880)