Kapitola: Babinský


Ústním podáním se dochovalo a v literatuře [4, 17] je i zaznamenáno, že ve zdejších končinách operoval slavný loupežník Václav Babinský. Citujeme několik odstavců z knihy Karla Čapka, nazvané „Loděnice včera a dnes“ (vyšla r. 1985):

„O loupežnících v Hačkách a v Hlubokém

Pověst vypráví o Rasově zahradě a o chalupě Hačkovského, kde se scházívali loupežníci. Lupičská banda prý zde zavraždila mnoho pocestných. Z chaty měli loupežníci tajný východ na Kolo. Skrýval se zde také vůdce loupežníků Babinský, který na císařské silnici přepadával formany, zvláště kolem Cikánského plácku. Vypráví se také, že 100 kroků od Hačkovského chalupy směrem ke Třem habrům ja zakopaný poklad. Na Velký pátek prý je možné jej nalézt. Dále pověst mluví o loupežníku Slavíkovi, pomocníku Babinského, který byl za své činy v Plzni popraven. Také je jmenován nějaký Krátký z Přílep, který po odpykání trestu dožil v klidu v Malých Přílepech. (Pozn.: Pokud se týká Babinského, nejde s největší pravděpodobností o pověst přenesenou z jiné oblasti. Tuto domněnku potvrzují slova současné nejstarší občanky Loděnice M. Kohoutové. Její matka Kat. Matuchová jí vyprávěla, že doma v Řepích mluvila s Václavem Babinským. Byl již na svobodě a dělal zahradníka. Říkal jí, že kdyby se někdy dostala do Loděnice, ať si na něj vzpomene. 300 kroků od Tří habrů má zakopaný poklad, že by celý život nemusela dělat. Považovala to za žert k sotva šestnáctileté holce. Teprve když ji osud zavál do Loděnice, dozvěděla se o pověstech a dokonce, že v okolí jsou Tři habry, seznala, že tuto oblast opravdu Babinský znal.)

O původu jména Hačky

Východním směrem od Loděnice měl postavenou chalupu Jan Hačkovský. Snad to byl myslivec, snad chalupník-samotář. Bližší údaje této zkazky nejsou uvedeny. Podle Hačkovského chalupy lukám táhnoucím se od lesíka u Mezouně až k Loděnici se říká V Hačkách. Také zmíněný lesík se nazývá Hačkovský les. Chalupa zanikla. Dnes územím vede železniční trať."


Fotografie Václava Babinského z dob jeho působení v Řepích, jeho vlastnoruční podpis a jeho současný náhrobek.
O Václavu Babinském, jeho životě a loupežnickém díle existuje rozsáhlá literatura, takže jenom několik hlavních dat: narozen 1796 v Pokraticích u Litoměřic. Pracoval jako nádeník, v r. 1816 vstoupil do armády, v r. 1824 z armády propuštěn. Od r. 1825 jsou mu připisovány různé delikty, většina pak v letech 1830 až 1833. Byl aktérem mnoha loupežných přepadení, avšak nebyla mu nikdy dokázána žádná vražda. Přestože byl zadržen a souzen, nebyl odsouzen k smrti, ale k 20 letům vězení (mj. Špilberk v Brně). V r. 1861 byl propuštěn na svobodu, ale na vlastní žádost zůstal působit ve vězeňství jako zahradník. V této profesi dožil v klášteře sv. Karla Boromejského v Řepích, kde byla - a dnes už zase je - ženská trestnice. A protože to není tak dávno, co zemřel (1879), zachovaly se na jeho působení v Řepích, kde je také pochován, autentické vzpomínky, zachycené v nedávno vyšlé „Knize o Řepích“ [13]. Doporučujeme k četbě, obzvláště pak kapitolu „Karel Hynek Mácha a Václav Babinský“ v souvislosti s odkazem [12]. Kniha je to však dosti rozsáhlá, proto pointu o Babinském stručně uvedeme: Polepšil se a velmi ho znepokojovala současná zločinnost.



Václav Babinský a sv. Karel Boromejský (Praha-Řepy - místo světců i zločinců) na radioamatérském lístku. Uprostřed kostel sv. Martina v Řepích.



Od „Tří habrů“ do Loděnice je tak daleko, co by kamenem dohodil. Proto také v loděnické obecní kronice najdeme řadu zmínek o tomto místě, viz kopie jedné stránky z kroniky nahoře. Také o loupežnících a pokladech jsou tu zajímavé pasáže. Loděnická kronika z r. 1928 je uložena ve Státním okresním archivu v Berouně [17].

Zakopaných pokladů po loupežnících je tu mnoho. Problémem zůstává najít je, ale optimisté se nevzdávají. O Velikonocích 2007 se objevila čerstvá hluboká díra nedaleko Hořelic u pramene Drahelčického potoka. Stojí tam zapomenutý a zarostlý křížek z roku 1878 a podle pověstí jsou kolem něj zakopány poklady žáků Václava Babinského. Očitý svědek potvrdil, že na Velký Pátek tam jeden hledač optimista několik hodin kopal - šel najisto, odměřil 50 kroků východním směrem, ale po několika hodinách dřiny si domů odnesl zase jenom tu svoji lopatu a krumpáč. Zůstala tam po něm pouze hluboká díra a vedle ní hromada hlíny, vše pomalu zarůstající (snímek je z července 2007).


František Gellner vzpomíná...

V roce 1903 vydal František Gellner (1881 - 1914) sbírku básní s názvem Radosti života. V jedné z básní vzpomíná na starého vysloužilého vojáka, který mu jako malému chlapci vyprávěl o Václavu Babinském:

                     A přišel mír po dobách zlých.
                     Zdraví se vrátilo. Hlídal
                     pak těžké zločince v Kartouzích.
                     I Babinského tam vídal.

                     Tehdy byl Babinský starý muž,
                     měl dlouhé vousy bílé,
                     se šíjí shrbenou chodil už
                     hlavu svou ku předu chýle.

                     Odsouzen byl po svém zatčení
                     k smrti. Však milost mu dána.
                     Byl v doživotním vězení
                     z milosti císaře pána.

                     Babinský nebyl člověkem zlým.
                     Boháčům peníze brával
                     a chudým lidem a nešťastným
                     štědře všechno zas dával.

                     Na pány zlost měl. – Jaký div?!
                     Řezal jim nosy a uši. –
                     Aby byl pán bůh milostiv
                     jeho nešťastné duši!