Kapitola: Aktuality


Sobota 17. června 2017 - 10. Antonínská pouť U Tří habrů

Než zahájíme pouť, podívejme se, co je U Tří habrů nového:

U Wagnerů mají miminko: dcerušku Jasmínku. Blahopřejeme!

Na palouku vedle altánku je nový stožár s praporem spolku Tři habry.

K léčivému kameni nové schodiště i se zábradlím.

V podkroví altánku nové srdíčko. Přejeme M+D mnoho štěstí!

Ve 14 hodin zahájil naše poutní setkání lesní bohoslužbou tachlovický pan farář František Norbert Vehovský.

Na varhany doprovázel předseda spolku Tři habry Pepík Vlasák a zpívaly k tomu Marie Jirkovská a Jana Kozáková.

My ostatní jsme v průběhu bohoslužby zpívali již tradičně píseň z roku 1918 „V zemi věrných Čechů“ autorů V. Hornofa a F. Suchého. Ze vstupní sloky citujeme: „Smiluj se, ó Pane, v milosti a lásce shlédni na svůj lid / žehnej národu a vlasti milované, / hojnost zemi dej a míru svatý klid.“ A ze závěrečné sloky: „Duším světlo víry, srdcím lásku dej, / sešli pomoc svoji z trůnu nebeského, / českou zemi chraň a lidu požehnej.“

Když pan farář řekl: „Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje“, ministranti oběhli poutníky a podali jim ruku.

Po skončení lesní mše vystřídala varhany country kapela „Tornádo“ z Karlíka.

Robert Ambrož s Romanem Dvořákem jsou stálými a tradičními výčepními a hostinskými v lesním bufetu. Letos jsme opět obdrželi jako sponzorský dar dva sudy piva Bernard od Pepíka Mezuliana z Mezouně. Poutníci se činili a v podvečer byly sudy prázdné. Sponzorovi, hostinským i poutníkům děkujeme. V naší přenosné lesní pokladničce se sešlo během odpoledne 1317 Kč na další zvelebování poutního místa U Tří habrů, za což všem dárcům děkujeme.

V Hauerově stánku s cukrovou vatou, popkornem a brambůrkami jsme si prohlédli stroj na výrobu bramborových lupínků.

A ještě týden po pouti doma snídáme lahodné perníčky od paní Jeřábkové z Nučic, jimiž jsme se v jejím stánku zásobili:

Loučíme se s přáním „Za rok na shledanou“ a slovy, která do naší pamětní knihy vepsal pan farář František Norbert Vehovský: „Ať sv. Antonín provází svojí přímluvou ty, kteří zde stráví chvíle v tichu.“


Sobota 20. května 2017 - brigáda u trkačů

V sobotu 20. května 2017 jsme v rámci „Operace Trkače, díl II.“ ve spolupráci s hasiči z Vysokého Újezda pokračovali v čištění 120 let staré dolní trkačové šachty v Hačkách. Na tomto starším obrázku (z předchozí brigády) ještě vidíte zbytky nánosu bahna. Na jejich odstranění použili hasiči tentokrát oproti dřívějším brigádám jinou, závěrečnou čisticí metodu.

Kolem trkačů vede vodovod z Loděnice do Vysokého Újezda a nedaleko od dolní trkačové šachty, kterou jsme čistili, je instalován vodovodní hydrant. Na ten se hasiči napojili, aby proudící vodou mohli později zbývající nános bahna na dně šachty rozředit a vyčerpat. Zleva hasiči Tomáš Praveček a Jirka Góra, u hydrantu náčelník hasičů Jaroslav Wagner.

Pepík Vlasák instaluje agregát pro osvětlení do šachty.

Takový byl pohled do šachty, než jsme zahájili práci. Vše potopeno v průzračně čisté spodní vodě. Přestože naši předkové před 120 lety pracovali poctivě a důkladně, izolace - pokud nějaká byla - to nemohla vydržet.

Hasiči přinášejí čerpadlo. Budou ho potřebovat dvakrát: 1) Nejprve vyčerpat čistou spodní vodu, aby se dostali ke zbytkům nánosu bahna. 2) Bahno rozředit vodou z hydrantu a to pak vyčerpat ven.

Spodní voda už proudí ven z šachty...

Teď přichází ke slovu oděv, zvaný „broďáky“. Hasiči vlezou do šachty, vodou z hydrantu budou bahno ředit a postupně odčerpávat. (Nedávno jsme „broďáky“ viděli v akci při „Vítání ptačího zpěvu“ u Tachlovic, když se ornitologové marně snažili chytit do sítě ledňáčka.)

Na práci v šachtě hluboké asi 3,70 m je nutno si posvítit. Shodou okolností když jsme rozsvítili světlo, přišly hasiče navštívit jejich sluníčka - manželky a partnerky.

Hasič Jan Sloup. Bílá hadice přivádí vodu z hydrantu.

V pozadí přihlíží újezdská hasička Šárka Procházková s potomkem v náručí.

Teď už proudí ven z šachty důkladně rozředěné bahno.

Hlavní úkol splněn: šachta vyčištěna. Hasiči ještě zkusili „prošťouchnout“ původní starou odtokovou rouru (trubku), kterou by pak mohla odtékat z šachty stahující se spodní voda. I když s proudnicí vnikli do roury téměř 10 m, dál to nešlo, tam je odtoková roura přerušena nebo ucpána.

Závěrečná porada a svačina.

Co jsme našli na dně šachty v bahně: šrouby, příruba, kousky trubek - pozůstatky po trkačových mechanicích z konce 19. století.

Detail trkačových zvonů. Mají průměr asi půl metru.

Kohouty na trubkách přivádějících vodu do trkačů.

Ústí odtokové roury (trubky), kterou se nám nepodařilo zprovoznit.

Výstupní trubka o průměru asi 5 cm pro trkanou vodu prochází stěnou šachty asi 1 m pod stropem šachty a pokračuje (pokračovala) pod zemí. My budeme pokračovat v péči o tuto historickou technickou památku a v bádání o trkačích.


19. května - 17. června 2017: Pozvánka na „Květinový festival“ v Kozolupech

Český zahrádkářský svaz, zastoupený specializovanou organizací „Pelargonie Loděnice“, pořádá velkou květinovou výstavu ve spolupráci se zahradnictvím Bielmacz ve Vysokém Újezdě - Kozolupech. Kromě výstavy tam je poradenská služba, možnost nákupu květin, moštů a jablek i zahradnická soutěž. Jste srdečně zváni.

Návštěvníci obdrží skleněnou kuličku, kterou mohou vhodit do misky soutěžního muškátu, který se jim nejvíce líbí.

Jedno z mnoha krásných zákoutí v zahradnictví pana Bielmacze.

Rostlina s černými květy - jeden z druhů surfinie.

Hned u hlavní brány zahradnictví si můžete prohlédnout a poslechnout krásný zpěv tohoto ptáčka - konopky obecné, která si tu letos postavila v keři hnízdo.



Výsledky nového rozboru vody ve studánce U Tří habrů


Sobota 22. dubna 2017 - výlet do Josefova a Kuksu

Spolek Tři habry uspořádal předposlední sobotu v dubnu autobusový zájezd do pevnosti Josefov a na zámek a hospital Kuks (východní Čechy). Klepnutím na obrázek zámku Kuks se vám otevře podrobný program výletu.

Výletníků byl plný autobus, 51 osob; dopravu opět zajišťovala firma p. Valenty, řidič p. Henke.

První naše zastavení bylo v pevnosti Josefov. Je nazvána podle českého krále Josefa II., který ji nechal vybudovat v letech 1780 - 1787. Pevnost má 42 km dlouhých podzemních štol, 35 km je přístupných pro návštěvníky. Naše skupina absolvovala jeden km (stačilo to).

Průvodcem nám byl Tomáš Jirouch, student Filozofické fakulty v Hradci Králové. Byl skvělý, všem se moc líbil, jeho výklad byl špičkový.

Před vstupem do podzemních chodeb nám průvodce nejprve rozdal lampičky - kovová svítilna, ve které je umístěna svíčka. (Žádné čelovky, ale tak, jak si svítili vojáci za Josefa II., ale jen v omezených částech chodeb; pevnost byla plná střelného prachu.) Na konci prohlídky jsme na pokyn pana průvodce zhasli svíčky, abychom si vyzkoušeli, jak se chodí podzemními chodbami úplně potmě, tak jak se museli tehdy pohybovat vojáci.

Naše druhá zastávka: Kuks - barokní areál, budovaný od r. 1694 rodem Šporků, původně s lázněmi, zámkem, špitálem, kostelem a rodinnou hrobkou. Na Kuksu nás přivítal průvodce Jiří Adam, rovněž šikovný student, a jeho přednáška byla vyčerpávající.

Sochařská výzdoba od M. B. Brauna, na obrázku alegorie ctností a neřestí.

Na závěr prohlídky byl pro nás připraven malý koncert historických hudebních nástrojů v kostele hospitalu.


Věrce Liškové patří naše uznání a díky za vynikající přípravu a organizaci zájezdu.



Sobota 22. dubna 2017 - Vítání ptačího zpěvu v Tachlovicích

Ptákem roku 2017 vyhlásila Česká společnost ornitologická datla černého. Představujeme vám ho na obrázku z učebnice přírodopisu pro měšťanské školy z počátku 20. století [58].

Obrázek datla černého dostal na památku každý účastník „Vítání ptačího zpěvu“ v Tachlovicích. Počasí se letos nevydařilo (déšť, vítr, zima), takže ptáci nelétali ani nezpívali - není divu.

Ale i na tuto variantu byli ornitologové J. Veselý z Trněného Újezda a Ing. J. Novák z Chrustenic připraveni; hned zrána odchytili několik ptáků, které jsme si pak mohli (kryti před deštěm v autobusové čekárně v Tachlovicích na návsi) zblízka prohlédnout, poslechnout si jejich zpěv z přehrávače a po okroužkování je vypustit na svobodu.

Pěvuška modrá, zčásti tažný pták.

Budníček menší s „čerstvým“ kroužkem. Je to tažný pták, v dubnu už je u nás slyšet všude.

Poté jsme se vydali na procházku podél Radotínského potoka, kde - jak vidíte - se pracuje na obnovení jeho původního meandrovitého koryta, a sledovali ptáky, kterých bylo vidět a slyšet jen poskrovnu.

Na obloze kroužil dravec moták pochop, v houštině jsme s použitím hlasu z přehrávače přivolali do těsné blízkosti střízlíka.

Naše cesta vedla kolem zatopeného vápencového lomu „Skála“.

Zlatý hřeb naší vycházky se ale nekonal. Tím mělo být odchycení ledňáčka na břehu Radotínského potoka do sítě a jeho okroužkování. Ledňáčkovy nory však jsou letos opuštěné a ornitologové vyslovili názor, že tachlovický párek ledňáčků asi nepřežil zimu.


Čtvrtek 20. dubna 2017 - kontrola skautské mohyly

Kolem naší skautské mohyly se stále těží dřevo a trikolora na trnové koruně je po pěti letech zašlá.

Tedy jsme trikoloru vyměnili za novou.

Přímo naproti mohyle právě lesní dělníci dokončovali novou oplocenku. V pozadí osada Teplá stráň.



Sobota 25. března 2017 - Otvírání studánky U Tří habrů

Spolek Tři habry Vás srdečně pozval ke studánce a kapličce sv. Antonína na sobotu 25. března 2017 k tradičnímu jarnímu otvírání studánky. Začátek byl ve 13.30 h, na následujících obrázcích si můžete prohlédnout, jak to proběhlo.

Celá cesta lesem ke Třem habrům je roubena kvetoucími jaterníky.

Několik set metrů pod studánkou je cesta od Loděnice v důsledku vichrů přerušena, a tak jsme si udělali přestávku a zazpívali starou slovenskou lidovou písničku, která nutně vytanula na mysli: „Cesta je zarúbaná / šarvanci po nej idú / stoliční hradní páni / pred nimi plakať budú...“

U kapličky a studánky už je jaro - takhle tam kvetou primulky.

A stálý obyvatel Tří habrů, mnich houštin a ptačí Paleček - střízlík obecný už si postavil jedno z hnízd přímo na kapličce v podkroví. Ať se ti i nadále u nás líbí!

O půl druhé odpoledne předseda spolku Tři habry Pepík Vlasák přivítal účastníky otvírání studánky.

Klíčem z habrového dřeva letos otevírali studánku Barborka a Dan.

Za přítomnosti 40 svědků dodrželi předepsaný ceremoniál - otočit klíčem, napít se vzájemně z dlaní a políbit se.

Studánka otevřena, můžeme se sesednout kolem ohýnku a začít hodovat.

Karel Jelínek z Mezouně při této příležitosti oprášil a zapálil si svoji slavnostní fajfku.

Blahodárnou vodu od Tří habrů načerpalo během toho odpoledne mnoho návštěvníků.

Malý Vojtíšek jinak nedal a habrovým klíčem na závěr otočil spolu s dědečkem ještě jednou.



Sobota 18. února 2017 - Zeliáda v Mezouni

Letos jsme pro účastníky Zeliády připravili tyto suvenýry (medaile).

Od loňska přibyla další soutěžní kategorie: Poznej svoje vlastní zelí.

Teď už jsme v Mezouni, sobota 18. února odpoledne. V klubu U Mezka stojí na pultě hlávka zelí mezi suvenýry, cenami a trofejemi pro soutěžící.

V 16 hodin předseda spolku Tři habry Pepík Vlasák a majitel klubu U Mezka Pepík Mezulian zahájili Zeliádu 2017.

Abychom si mohli zazpívat, když bude porota ochutnávat soutěžní kysané zelí, přišel nám zahrát na harmoniku pan Václav Nejedlý z Rudné.


Na následujících pěti snímcích vám představujeme většinu účastníků letošní Zeliády 2017. Soutěžící i diváci promícháni:

Paní hostinská Vlaďka začíná porotě postupně přinášet vzorky soutěžního zelí.

Přísnou porotu tvořili (zleva): Mgr. Stanislav Berkovec (mj. poslanec parlamentu za hnutí ANO), Prof. Ing. Karel Melzoch, CSc. (rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze) a František Kos.

Vyhlašování výsledků: 4. místo Pepík Žák (Tachlovice).

3. místo Jindřiška Mrázková (Vysoký Újezd).

2. místo Pavel Pilař (Nučice).

Vítěz Václav Sudík (Hředle), obtěžkán cenami a trofejemi. Zazněla fanfára: „Šla Nanyka do zelí...“

Medailisté: Zleva Václav Sudík, Jindřiška Mrázková a Pavel Pilař.

Medailisté, porota a hlavní organizátoři.

Každý se mohl přesvědčit, které zelí chutnalo porotcům nejvíce. Všechno jsme snědli, nic nezůstalo, ať už soutěžní vzorek skončil na prvním nebo devatenáctém místě. Zbývá dodat, že všechna zelí byla natolik dobrá, že v nové soutěžní disciplíně „Poznej svoje zelí“ pouze pět účastníků z devatenácti to svoje zelí poznalo.

Milými a stálými sponzory naší Zeliády opět byly: ZAPA Beton, Loděnka Loděnice a klub U Mezka Mezouň. Děkujeme soutěžícím, návštěvníkům i sponzorům za krásné sobotní odpoledne a večer.

Kompletní výsledková listina, z níž je patrno, co všechno porota posuzuje. Na shledanou za rok!



Sobota 25. února 2017 - výlet do podzemí na Mořině

Dne 25. 2. jsme absolvovali výlet do štol lomu Amerika.
Odjezd byl v 8.30 hod. vlastním autem od Vlasáků (Vysoký Újezd č. 5).
S sebou: pevnou obuv, baterku a oblečení, kterému nebude vadit bláto.
Cena: děti a důchodci 50 Kč, dospělí 100 Kč.
Vlastní prohlídka štol: nejedná se o turisticky upravené štoly, tzn. že se budete pohybovat ve štole, kterou si osvítíte vlastní baterkou (čelovkou). Podloží je různé, tzn. suché, ale jsou i místa s mazlavým jílovitým blátíčkem. Podle toho uzpůsobte vaše oblečení a obuv. Není na škodu mít v autě náhradní oblečení a obuv.

Kontakt:
Věra Lišková, lisice@seznam.cz
Josef Vlasák, mob. 739 411 718
Míša Vlasáková, mv@seznam.cz

Odkazy:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Amerika
http://www.tulacipodzemi.cz/amerika/
http://www.lomy-amerika.cz/

Účastníků se sešlo 90, na Mořinu vyjela ráno z újezdské návsi kolona 29 automobilů! Průvodci nám byli stejně jako loni Kateřina Fousová a Jakub Kratina. Odezva i nálada byla skvělá:



Poděkování za sponzorský dar

Začátkem února 2017 jsme obdrželi výpis z našeho bankovního účtu, z něhož jsme se dozvěděli, že paní Helena Pěkná z Tachlovic věnovala 2000 Kč na opravy a zvelebování poutního místa U Tří habrů. Děkujeme.


Pátek 30. prosince 2016 - závěrečná lesní schůze U Tří habrů

Jako každoročně, také na konci roku 2016 se sešli příznivci poutního místa U Tří habrů, aby se navzájem pozdravili, společně se rozloučili se starým rokem a přivítali ten nadcházející. Při příchodu ke Třem habrům nás vítaly malé smrčky, ozdobené neznámými dobrodinci potravou pro lesní zvířátka.

Postupně se nás tam sešlo v to páteční odpoledne asi čtyřicet.

Jako sponzorský dar jsme dostali sud plzeňské dvanáctky.

Buřty, jednohubky, zákusky, vánočky atd. si každý přinesl s sebou, tedy jsme se hned pustili do hodování a besedování.

Děti ovšem dávaly přednost vodním hrátkám, i když teplota vzduchu byla mírně pod nulou.

Prvně v novodobé historii se U Tří habrů opékal trdelník.

Tentokráte byla i hojná účast pejsků.

A občas kolem projel koník z nedalekého ranče U Kotvy.

Celé odpoledne bylo zpovzdáli slyšet stroje a nástroje lesních dělníků. Vedle ,čerpačky’ totiž právě káceli stromy a jejich kmeny stahovali na hromadu. Takže se nám vzhled okolí Tří habrů zase trochu změní.
Přejeme Vám hodně zdraví do nového roku a na shledanou U Tří habrů.


Čtvrtek 8. prosince 2016 - zájezd na adventní trhy ve Vídni

OS 3H uspořádalo v prosinci 2016 autobusový výlet na adventní trhy do Vídně. Klepnutím na předchozí obrázek se vám otevře podrobný program výletu.


Sobota 26. listopadu 2016 - podzimní úklid u kapličky

Ve druhé polovině listopadu bylo už poutní místo U Tří habrů zcela zasypáno listím z okolních stromů. Proto jsme se v sobotu 26. listopadu 2016 po ránu sešli, abychom listí uklidili.

Velkým pomocníkem nám byl tento stroj: benzinový fukar, zapůjčený z golfového hřiště, za což děkujeme.

Zde můžete posoudit výsledek brigády a přijďte se ke Třem habrům podívat.


Sobota 5. listopadu 2016 - Houbiáda v Mezouni

I když letos v létě v našem okolí houby nerostly, tradiční Houbiádu jsme nevynechali v naději, že ještě do začátku listopadu něco vyroste. A když ne, tak jsme se alespoň mohli těšit na besedu s mykologem Ing. Jiřím Baierem. V říjnu se situace v lesích - co se týče hub - trochu zlepšila, viz průběžně doplňovanou stať „Houbařská sezóna v okolí Tří habrů v roce 2016“ na jiném místě v této kapitole „Aktuality“.

Do soutěže bylo přihlášeno 15 vzorků nakládaných hub, ale čtyři soutěžící měli vzorky dva, takže vlastně jenom 11 soutěžících.

Vystavených hub na stolku bylo bohužel pomálu.

Přednáška mykologa Ing. Jiřího Baiera na téma houby.

Porota pracovala ve složení: Ing. Jiří Baier z Prahy, Jindřiška Mrázková z Vysokého Újezda a Boženka Nozarová z Bubovic.

Výsledky vyhlašuje majitel decentního klubu U Mezka Josef Mezulian a předseda OS Tři habry Josef Vlasák, který se soutěže rovněž aktivně zúčastnil a jehož vzorek skončil v celkovém hodnocení na 4. místě.

Tentokrát, i když vzorků bylo málo, divácká účast byla větší; skoro si nebylo kam sednout.

Na 5. - 6. místě skončili shodně Josef Žák z Tachlovic a Pavel Pilař z Mezouně, přičemž Pavel Pilař se svým dalším vzorkem obsadil ještě druhé místo.

Na třetím místě Eva Vlasáková z Vysokého Újezda.

Vítězem se stal pan Blažek ze Sedmpán (okres Benešov). Blahopřejeme!

Co nesnědla při ochutnávání porota, bylo dáno k ochutnání a ke snězení divákům i soutěžícím. Děkujeme za účast a našim tradičním sponzorům ZAPA Beton, Loděnka Loděnice a decentnímu klubu U Mezka za věcné ceny do soutěže.


Neděle 9. října 2016 - znovuvysvěcení staré kapličky v Tachlovicích

9. října letošního roku byla po rekonstrukci posvěcená kaplička Panny Marie Bolestné na Jakubské návsi v Tachlovicích. Kaplička pochází z r. 1745 a patří k nejstarším stavebním památkám v obci. V minulosti občas sloužila k církevním obřadům, např. slavnostem Božího těla. V několika posledních desetiletích však chátrala. Aby do ní nezatékalo, byla asi v 80. letech minulého století provizorně opravená, ale změnil se její vzhled. Letos při celkové obnově Jakubské návsi jí byla navrácena její původní podoba. Celá slavnost opětného vysvěcení byla velmi dojemná. Po skončení mše svaté v kostele se od něj vypravilo procesí asi padesáti věřících vedené duchovním Norbertem Františkem Vehovským a čtyřmi ministranty za zpěvu liturgických písní lipovou alejí směrem ke kapličce.

Tady je očekávali další účastníci. Po krátkém proslovu P. Vehovského byla kaplička znovu vysvěcená a do jejího výklenku byl zavěšený požehnaný obraz sochy Piety od Michelangela Buonarrotiho. K této slavnostní příležitosti byla uspořádaná malá výstavka o historii domů stojících na návsi včetně osudů jejich obyvatel, dále o pomnících: padlých v 1. světové válce, Gebharda z Tachlovic - prvního známého majitele obce a s ním současně zprávy o existenci obce z r. 1234, pomníku motocyklového závodníka Jana Horáka - mistra sportu a čestného občana Tachlovic. K tomu všemu ještě fotografická dokumentace průběhu obnovy návsi a její proměny od minulosti do současnosti.

Na závěr nechybělo teplé pohoštění pro přítomné, jelikož bylo chladné počasí a sychravo.

(Foto: Lenka Vajdová, text Ludmila Žáková, Tachlovice)




Sobota 24. září 2016 - Tři habry v Řepích po druhé

Po roce (vloni to bylo 19. září) se v sobotu 24. září 2016 opět vydala malá „tříhabrová“ skupina za poznáváním krás nedalekých Řep (Praha 17). Začali jsme kousek za hranicemi Řep, a sice v letohrádku Hvězda na Bílé hoře.

A pokračovali jsme po Řepské naučné stezce přes nový lesopark (arboretum) a kolem nové rozhledny na Fialce až do naší oblíbené Krušovické šalandy.

V roce 2016 v Řepích slavíme 20. výročí založení Domova pro seniory sv. Karla Boromejského, který navázal na historickou úlohu kláštera v Řepích. Současně vzpomínáme 220. výročí narození loupežníka Václava Babinského, který po propuštění z vězení pracoval v řepském klášteře jako zahradník a je v Řepích pochován. My od Tří habrů máme k Babinskému bližší vztah, neboť podle pověstí i dochovaných svědectví v lese kolem Tří habrů zakopával svoji naloupenou kořist. Podrobnosti o tom viz kapitola „Babinský“ na těchto internetových stránkách.
Při těchto příležitostech byla vydána kniha Jaroslava Hájka „Šlechtična a loupežník aneb život hraběnky Coudenhove S. M. Charitas a Václava Babinského“. (Hraběnka Coudenhove byla představenou řepského kláštera v době, kdy tam pracoval jako zahradník Václav Babinský.)

Jako další suvenýr jsme si přinesli z kláštera osvědčené a lahodné „Boromejské oplatky“, které jsou v letošním roce ozdobeny symbolem řepského kláštera a obrázkem Václava Babinského.
Na internetové adrese www.domovrepy.cz si můžete prohlédnout nový videoklip s Václavem Babinským, v němž účinkují mj. Věra Hollá a Jiří Lábus.


Sobota 10. září 2016 - slavnostní událost: svatba u Tří habrů

Všechny podstatné a potřebné informace jsou obsaženy ve svatebním oznámení. Jste srdečně zváni, přijďte novomanželům blahopřát. Spolek Tři habry je potěšen důvěrou a připojuje verše Vítězslava Hálka:

                 Z mých pustých dnů mi nebe tkáš,
jak nevěsta svatební šat;
Ty ve mně bdíš, Ty ve mně sníš,
co já, co Ty - nevím již rozeznat.
Večerní písně, 1859

Ve svatební den, v sobotu 10. září 2016 byly i některé stromy U Tří habrů slavnostně ozdobeny.

Společný monogram budoucích novomanželů - JW: Jitka a Jaroslav Wagnerovi.

Přichází nevěsta Jitka Holovská z Mezouně v doprovodu svého tatínka.

Nevěsta a ženich před zahájením svatebního obřadu.

Oddávající je paní starostka Vysokého Újezda Marie Loquensová za přítomnosti matrikářky paní Jany Doanové z Loděnice. Působivý proslov paní starostky k novomanželům byl na motivy Písně písní z biblického Starého zákona.

Mezi mnoha svatebčany hasiči sledují svého velitele a jeho nevěstu. S hrníčky v rukou; slavnostní přípitek se blíží.

Slavnostní přípitek byl originální: všichni jsme si připili na zdraví a štěstí novomanželů vodou ze studánky věrných milenců U Tří habrů.

Ke gratulantům se připojili i zástupci spolku Tři habry a jeho předseda Pepík Vlasák předal novomanželům jako dárek skleněnou vázu s vybroušeným věnováním.

Následovalo fotografování za doprovodu harmoniky.

Družička Barunka provedla novomanžele špalírem hasičů se vztyčenými proudnicemi.

Přejeme vám krásné manželství.

Po skončení svatebního obřadu jsme připíjeli na zdraví novomanželů ještě dlouho. Z památečního pohárku pivem Ferdinand 11 °, jehož celý sud věnovali novomanželé všem přítomným svatebním hostům.


Nový obraz kapličky sv. Antonína U Tří habrů

Na našich internetových stránkách v kapitole „Kaplička“ jsou k vidění dva obrazy kapličky sv. Antonína U Tří habrů (přesněji řečeno předchůdkyně té dnešní kapličky): jeden je od loděnického malíře Jaroslava Lišky, ten druhý je podepsán jen příjmením malíře - Jelínek (snad se jedná o malíře Jiřího Jelínka z Králova Dvora).
Zde vám představujeme nový obraz naší kapličky. V roce 2015 ho namaloval Zdeněk Žáček z Mořiny. Ještě donedávna byl obraz vystaven v Plzni, takže až nyní jsme si ho mohli vyfotografovat. Je to olej na plátně, formát 40 x 30 cm.


Kaplička na podlesí v jeden keř a květ se halí...

...od té doby, co dvě duše lásku si tam přísahaly. Verši Jaroslava Vrchlického z básně Dešťové krůpěje uvádíme několik obrázků kapličky sv. Kateřiny.
Od roku 2012 stojí pod lesem nad Rasovou zahradou tato kaplička sv. Kateřiny. Ale až nyní, po čtyřech letech se nám podařilo sehnat fotografie ze dne, kdy byla požehnána P. Radimem Cigánkem z Berouna.

Pohled na oltář kapličky.

Soška sv. Urbana, patrona vinařů a vinohradů a současně pomocníka proti opilství. Kromě toho je sv. Urban uznáván jako ochránce proti mrazu, bouřce a blesku [75].


Neděle 29. května 2016 - Brigáda u kapličky, příprava na blížící se pouť

Pracovat v neděli se nemá, ale když je to práce u kapličky, není to považováno za hřích. Proto jsme na 10. hodinu ranní v neděli 29. května vyhlásili brigádu v rámci přípravy poutního místa U Tří habrů na nadcházející svátek sv. Antonína a s ním související pouť. Nejprve jsme zkontrolovali situaci a zhodnotili čerstvě vzniklé škody:

Krupobití poničilo macešky v květináči.

Mamlas Adam se podepsal na zeď kapličky.

Mohutný déšť splavil štěrk a hlínu do jezírka.

Hlavním naším úkolem bylo vyrobit nové zábradlí vedle schodiště ke studánce, neboť to staré původní od Mirka Kosa už dosloužilo. Proto jsme porazili nedaleko kapličky suchý jasan a použili ho jako materiál na nové zábradlí.

Nové zábradlí téměř hotovo.

Mladý Pepík mezitím posekal přerostlou trávu a plevel v okolí kapličky a studánky.

Potom jsme se rozhodli srovnat mírně vyvrácenou lavičku v altánku. Ven to šlo dobře.

Dostat ji zpět však nešlo vůbec - ani rovně, ani křivě - ani násilím palicí.

Tedy jsme ji nechali stát jako barový pult do té doby, než seženeme nebozez do hlíny.

Míša s Maruškou udržovaly ohníček a opekly nám na závěr brigády buřtíky.

Během nedělního dopoledne přijelo několik konzumentů „tříhabrové“ vody a podobným způsobem se zásobilo.

S použitím vrtáku už druhý den byla lavička na svém místě.



Sobota 7. května 2016 - lesní brigáda u trkačů

„Operace Trkače - díl II.“ zdaleka nekončí, přestože újezdští hasiči v sobotu 7. 5. 2016 na trkačových šachtách pět hodin intenzivně pracovali (se skromnou pomocí členů spolku 3H). Ale dosavadní výsledek jejich práce už je dobře vidět, o čemž se můžete přesvědčit na následujících obrázcích.

Hasiči na brigádu dorazili ve složení: Jaroslav Wágner (velitel), Jiří Góra a Jan Sloup.

Nejprve instalovali rám pro poklop horní trkačové šachty (nádrže).

Dolní trkačová šachta byla opět zaplavena vodou, kterou jsme museli nejprve vyčerpat, abychom se dostali k bahnu. Tentokrát jsme si pomohli i elektrickým čerpadlem.

Další mechanizace: Na kyblíky s bahnem jsme se po dřívějších zkušenostech vybavili navijákem, který se velmi osvědčil. Plné kyblíky jsme zpočátku počítali, ale když jich bylo přes 80, tak jsme přestali...

Bahna je v šachtě zatím ještě hodně, ale trkače už se jasně rýsují i s kohouty a výstupní trubkou.

Kam asi vedla?

Na dně šachty asi odtoková roura pro vodu, která trkáním už splnila svoje poslání a pokračovala v cestě do blízkého potůčku. Obsluha trkačů před 120 lety musela být vybavena holínkami stejně jako my dnes.

Celkový pohled do spodní trkačové šachty po skončení sobotní brigády.

Závěrečná porada, svačina a na shledanou v září.



Sobota 28. listopadu 2015 - lesní brigáda „U trkačů“

V sobotu 28. 11. 2015 jsme se sešli ráno v 9 hodin v lese na místě zvaném „U trkačů“ nad Rasovou zahradou, abychom společně s hasiči z Vysokého Újezda zahájili „Operaci Trkače - Díl druhý“. Řečeno prozaicky: čistili jsme dolní trkačovou šachtu od stoletého nánosu bahna a kamení.

Vstup do šachty označen trsem zmrzlých václavek.

A již se sjíždějí brigádníci.

S traktorem na valníku přivezl Pepík Vlasák potřebné nářadí.

Hasiči z Vysokého Újezda přijeli ve složení: Jaroslav Wágner (velitel), Jirka Góra, Petr Burian a Martin Kratochvíl.

S metrovým nánosem bahna a kamení jsme počítali. Ale abychom se k němu dostali, museli hasiči nejprve ručně kyblíkem vyčerpat několik hektolitrů vody, která tu v létě při průzkumu v rámci „Operace Trkače - Díl první“ nebyla, takže jsme použití čerpadla nepředpokládali.

Teď už bylo možno do šachty natáhnout kabel elektrického osvětlení.

Souběžně probíhala příprava zakrytí vstupu do horní trkačové šachty.

Detail vstupu do horní trkačové šachty (nádrže).

Hasiči vybrali z šachty několik metráků bahna a kamení.

Trkače už se hezky rýsují, ale dobrou polovinu bahna jsme si ještě nechali na příště.

V bahně jsme objevili tento sto let starý, rzí obrostlý, půl metru dlouhý klíč na matky kolem 30 mm.

Závěrečná porada spojená s občerstvením.

Na jaře 2016 na shledanou!



Sobota 18. července 2015: „Operace Trkače - Díl první“

Trasa k trkačům vede z Loděnice kolem kapličky sv. Kateřiny. Při cestě na sobotní brigádu jsme ji tedy navštívili, prohlédli a konstatovali, že je o ni dobře pečováno.

Od začátku nám bylo jasné, že na akci „Trkače“ sami nestačíme. Proto jsme požádali o pomoc újezdské hasiče a ti neodmítli, naopak ochotně nám vyhověli. V sobotu ráno před 10. hodinou jsme se takto sešli a sjeli přímo na místě i s potřebnou technikou. Hasiči Jan Sloup (vnuk zesnulého Mirka Sloupa, člena spolku Tři habry), David Trýb a velitel hasičského sboru ve Vysokém Újezdě Jaroslav Wágner.

Agregát, abychom si mohli na práci v šachtách posvítit.

Výsledek prvního letmého průzkumu v horní šachtě (nádrži): „Kromě hromady kamení a bahna jsou tu myši a žáby.“

Zvířátka hasiči pochytali a vypustili do lesa, potom začali kyblíkem vytahovat kamení a bahno.

Velké balvany vytaženy na laně.

Práce v šachtě je dosti nepohodlná, proto střídání.

Vytěženého bahna a kamení byla pěkná hromádka - šachta má totiž dno o rozměrech přibližně 2,5 x 2,5 m a nános bahna a kamení byl vysoký asi 40 cm.

Začínají se rýsovat první výsledky: přítoková roura o průměru asi 20 cm těsně u dna.

Tato „dvojčata“ o průměru asi 10 cm (rovněž těsně u dna), to budou přívody k trkačům v dolní šachtě.

Klenutý strop horní šachty má v nejvyšším místě asi 180 cm a je stejné konstrukce jako v rezervoáru U Tří habrů. Stěny jsou vyzděny z cihel a skletovány cementovou maltou - po 120 letech existence nejeví nádrž známky poškození (kromě rzi na traverzách a chybějícího poklopu).

To už bylo poledne a průběžně jsme zahájili svačinu.

Očistili jsme vercajk...

... a Tara si dokonce i chvilku lehla.

Po svačině jsme ještě prozkoumali dolní šachtu s trkači.

Hasiči nainstalovali opět agregát a osvětlení a konstatovali, že situace v dolní trkačové šachtě je podobná, jako v šachtě horní (v nádrži): dřevo, kamení, bahno... Vrstvu nánosu odhadli na 80 cm.

Největší předměty, které do šachty nepatří - polena, větve a balvany hasiči vytahali ven, a bahno s kamením jsme si nechali na příště. To proběhne „Operace Trkače - Díl druhý“. Na závěr hasiči vyfotografovali zatím bahnem zanešený interiér dolní trkačové šachty, abychom všichni viděli, na co se můžeme těšit:

Újezdským hasičům děkujeme a doufáme, že nám pomohou toto dílo dokončit.


Vedlejší produkty „Operace Trkače“ (aneb Ze starých archivů)

„Operace Trkače“, kterou spolek Tři habry zahájil v květnu 2015, probíhá zdárně, ale zatím bezvýsledně. Ponořili jsme se do dokumentů Státního oblastního archivu v Praze - Chodovci [85] a tam studujeme záznamy z konce 19. století, týkající se našich končin. O vodovodu od Tří habrů do zámku ve Vysokém Újezdě, natožpak přímo o trkačích nad Rasovou zahradou jsme doposud nenašli ani zmínku.
Dokumentace zámku a velkostatku Vysoký Újezd je tam uchovávána pod signaturou II 153 společně se záznamy ze Sv. Jana pod Skalou pod názvem „Velkostatek Svatý Jan pod Skalou, 1310 - 1903“. Hned v úvodu inventární knihy k této části fondu se praví: „Bylo zjištěno, že většina spisů statku Vysoký Újezd se nedochovala“.

Praha - Chodovec: budovy Archivního areálu, Státní oblastní archiv.


Ale zájemce o studium historie našeho kraje můžeme potěšit zjištěním, že pod následujícími inventárními čísly ve fondu II 153 si mohou v chodoveckém archivu prohlédnout tyto spisy:

738 - Kniha kontraktů při statku Vysoký Újezd 1782 - 1842.
755 - Kniha purkrachtní Vysoký Újezd 1694 - 1810.
758 - Pozemková kniha rustikální - Vysoký Újezd 1821 - 1881.
760 - Pozemková kniha dominikální, Vysoký Újezd, Dolní a Horní Roblín, Mořina 1800 - 1879.
353 - Škola ve Vysokém Újezdě - dotace, nadace, stavba; 1826 - 1848.
355 - Škola v Loděnici 1832 - 1834.

Ukážeme vám však některé zajímavosti, na které jsme zatím v archivu narazili, i když se přímo netýkají Tří habrů, ale s naším krajem úzce souvisí:

V Lužcích měl na konci 19. století opravnu hospodářských strojů pan František Kohout a tento účet vystavil v lednu r. 1898 panu Bergerovi ze Sv. Jana pod Skalou za opravu žentouru.

Dopisní papír pana Heinricha Cífky, majitele loděnického zámku a vinohradu, z r. 1903. (Text dopisu se týká rybolovu v Kačáku.)

Od r. 1897 funguje v Loděnici železnice a nádraží. Toto je průvodka zboží, zaslaného v říjnu roku 1900 do Loděnice (pro bubovický dvůr) - kotle na vaření krmi pro vepříky.

V roce 2012 byl vyhlášen Českou společností ornitologickou Ptákem roku tetřev hlušec. Pták, kterého většina z nás v přírodě nikdy neviděla. Jak vidíte na předcházejícím záznamu a v následující tabulce, pro naše předky tetřev až takovou raritou nebyl. V archivu jsme našli podrobné záznamy o ulovené zvěři v letech 1892 - 1894 „ve hvozdech k velkostatku Sv. Jan pod Skalou přináležejících“ (revíry Bubovice a Záhrabská), což je kousek od Tří habrů, a můžeme si tedy podle toho udělat obrázek, jak to v našich lesích a luzích vypadalo, když stavěli v roce 1892 kapličku sv. Antonína.

Protože záznamy o lovu zvěře jsou v knihách velmi rozsáhlé a podrobné (včetně data každého odstřelu - a střílelo se celoročně), dovolili jsme si je zestručnit a sestavit z nich přehlednou tabulku za léta 1892 - 1894 (z dnešního pohledu je zajímavé, že černá zvěř není v tehdejších záznamech nikde ani zmíněna).

V Loděnici působil na konci 19. století kolář Jan Bezkočka. Toto je jeho účet za kolářské práce pro dvůr v Sedlci za dobu od července do září 1895.



Čtvrtek 7. května 2015: operace „Trkače“ zahájena - Prolog

Součástí vodovodu, vybudovaného na počátku 90. let 19. století od Tří habrů do zámku ve Vysokém Újezdě, byly také trkače, umístěné v lese nad Rasovou zahradou, kde se dodnes říká „U trkačů“, a propojené s hlavním řadem kameninovou rourou.
Pro pořádek: Trkač je jednoduché vodní čerpadlo, které k čerpání využívá energie samotné proudící vody. Vynalezli je už na konci 18. století bratři Montgolfierové.
Zdejší trkače tedy Občanské sdružení Tři habry považuje „za své“, má v úmyslu je důkladně prozkoumat a zakonzervovat (uchovat).

S heslem „Holub vrká, trkač trká“ jsme tedy vyrazili ve čtvrtek 7. května 2015 do lesa. Slyšeli jsme holuba hřivnáče i doupňáka, ovšem naše trkače - ty mlčí. Možná už sto let. Je zajímavé, že jsme se v minulosti setkali s lidmi, kteří pamatovali strojní čerpadlo U Tří habrů ještě v chodu po 2. světové válce, ale neznáme nikoho, kdo pamatuje (pamatoval) v činnosti zdejší trkače. Třeba je některý z čtenářů těchto stránek lépe informován, než jsme my, a ozve se nám?

Míla měří hloubku trkačové šachty - 2,7 metru. (To jsme ovšem ještě netušili, jak velký bude v šachtě nános bahna.)

Pohled na dno trkačové šachty.

Další šachta, o kousek výše, asi sloužila jako nádrž na vodu.

Máme tedy před sebou řadu otázek, z nichž jsou nejdůležitější: 1) Proč tu tyto trkače byly? 2) Jakou vodu trkaly? 3) Ve které době byly funkční?


Únor 2016: Lesní skřítci zapracovali

Skřítkům, obývajícím lesy kolem Tří habrů, už došla trpělivost, že rok a půl se ulice vedoucí ke Třem habrům jmenuje „Haurová“. Jedné únorové noci přistavili žebřík a ceduli vyměnili za správnou. Děkujeme.


Perličky kolem našich cest

Cedule kolem cest a silnic jsou od toho, aby byly čteny. Sledujeme je - i když jen ledabyle - a někdy nás opravdu pobaví. Tak například ulice vedoucí ke kapličce a studánce U Tří habrů dostala v září 2014 novou ceduli: „Haurová“. Pohledem do Slovníku cizích slov jsme zkontrolovali, co znamená slovo „haur“: 1) (zastarale) horník; 2) (expresivně) člověk okázale projevující své sebevědomí, nadřazenost, popř. odvahu. Pak by se ovšem měla ulice jmenovat krátce „Haurova“, ale spolek Tři habry věří, že jednou bude „Habrová“.

Inspirováni cedulí „Haurová“, ukážeme vám další perličky: naše Chrášťany.

Řevnice (dopravní značka v Hostími).

Chrustenice.

Chrustenice zkrátka mají smůlu... (cedule na náměstí v Loděnici).

Ale tu opravdickou perličku jsme vyfotografovali u cesty v Nenačovicích na 10 m vysokém smrku. Je to perlička domácí (kropenatá) a ani její majitelka nechtěla věřit tomu, co její drůbež dokáže...